Objektiv

Horské gorily na dosah ruky

„Vaše víza nejsou platná, počkejte tady!“, říká mi jeden z ozbrojenců a usazuje mě do své pohodlné stoličky. Nezůstává mi nic jiného než sedět pár hodin, pozorovat, co se děje kolem, a doufat, že ten kolotoč telefonátů bude úspěšný. Za ostnatým plotem neustále procházejí ženy v barevných šatech, na hlavě trs banánů, či dokonce košíky se slepicemi. A mnoho z nich má na zádech uvázané batole. Dnes se koná trh, tak na hranici je rušno. Puberťáci tvrdě makají a na dřevěných kolech vozí mouku, cukrovou třtinu, či kukuřici z Ugandy. Děti mají podle všeho průjezd zakázaný, na obou stranách stojí dospělí muži s klacíky a odhánějí je. Některé odvážnější vylezou na kopec a snaží se prolézt ostnatý drát. Marně. Strážník po nich hází kameny. Škoda, že nemůžu vytáhnout kameru a točit.

Kolem mě projíždí vozíčkář, který si svůj prostředek k dopravě vyrobil snad z každé součástky, která se mu kdy dostala pod ruce. Hranice Bunagana si neustále střídá velení. Jednou tady velí rebelové, jindy armáda. Mám štěstí, teď je to armáda. V pozadí se tyčí vrcholky sopek, které jsou domovem posledních goril horských na planetě. Už zítra se tam někde budu toulat a dívat se těm majestátním tvorům do očí. Doufám teda, že mně pustí. Vtom přijde do kanceláře úředník s pasem: „Vaše víza jsou v pořádku, vítejte v République Democratique du Congo!“

Mise splněna! Před pár dny jsem stál v bezprostřední blízkosti horských goril v nejstarším národním parku Afriky. Když jsem před měsíci viděl dokument Virunga, ani ve snu by mně nenapadlo, že tu jednou budu stát. Národní park Virunga v Demokratické republice Kongo (DRC) patří k biologicky nejrozmanitějším parkům planety. Vysoké štíty vyhaslých i stále aktivních sopek jsou domovem mnohých druhů primátů – hlavně horských goril a šimpanzů, savana na severu je plná lvů, žiraf a slonů a břehy jezera Albert jsou plný hrochů.

Bohužel, park je už desetiletí sužován válkami, ozbrojenými konflikty, rebelským útokům a pytlákům. I dnes na takto divokém území dochází k pytlačení horských goril. Je téměř nemožné se sem dostat nemožné bez ozbrojené hlídky – jenom po cestě sem jsme míjeli ozbrojence, kteří očividně nepatřili k armádě ani hlídce parku. Během mé návštěvy v nedalekém městě zahynulo pod palbou rebelů deset lidí. Většina turistů navštěvuje místa, kde žijí horské gorily,v bezpečnější Ugandě, či Rwandě. V roce 2012 celé území Virungy obsadili rebelové ze skupiny M23. Naštěstí se je podařilo vytlačit pryč.

A tak jsem tam stál pod přísným dohledem strážců parku a díval se přímo do očí těchto majestátních zvířat. Silný zážitek na celý život. Věřím, že ty jejich životy co nejméně poznačí lidská hloupost a chamtivost.

Pozorovat horské gorily musí být úžasný zážitek. Chce to ale také pořádnou dávku odvahy. Zvlášť v zemi, kde se stále bojuje. Odvaha Michalovi Gálikovi nechybí. Tak si spolu s ním můžeme vychutnat nevšední zážitky.