8. května 2011

64 tisíc kilometrů, přes 8 tisíc lokomotiv a čtvrt milionu vagónů. To je v číslech Indická státní železnice. My teď míříme na jižní předměstí Dillí, konkrétně do čtvrti Čanakyjapuri. Tam se totiž nachází odborníky tolik opěvované muzeum železnic. Někteří trvdí, že je to jedno z nejlepších vůbec. To já neposoudím, vy třeba ano. Každopadně muzeum je to rozlehlé, projet ho můžete stylově celé v jakémsi zmenšeném vlaku a nejprve si tak vybrat, co si vlastně chcete prohlédnout. Kromě vlaků tu najdete třeba i autobusy na kolejích anebo lokotraktory.

Vysokohorské jezero Titicaca má rozlohu více než 8 tisíc kilometrů čtverečních. Z toho 5 tisíc patří Peru, zbytek Bolívii. Bezesporu tamní největší atrakcí jsou plovoucí ostrovy spletené z rákosových rohoží. Žijí tu údajní potomci dávného indiánského kmene Uruů. Ti prý dovedli z rákosu stavět i čluny. Světoznámý cestovatel a badadel Thor Heyerdal si při pohledu na tato plavidla uvědomil, že podobné loďky viděl na staroegyptských malbách. Jeden člun si nechal postavit, aby dokázal, že Afričané mohli na podobných lodích doplout do Jižní Ameriky.

Slyšeli jste už někdy o kamenných věžích ve Svanetii? Že ne? A vidíte, přitom jsou to absolutně nejstarší stavby na celém Kavkazu. Od roku 1996 jsou i na seznamu světového dědictví UNESCO. Lidé v Gruzii je považují za symbol odvahy. Proč vlastně? A k čemu vůbec kamenné věže sloužily? Tak přesně na tyto otázky vám odpoví následující reportáž z tajuplné horské Svanetie.