19. dubna 2009

Když se spolupracovník Objektivu režisér Josef Harvan vydal poprvé do Číny, šel hlavně ve stopách špičkových českých olympioniků. Přivezl si skvělé zážitky a nezapomenutelná setkání. Na cestě potkal lidi, kteří na něj udělali stejně hluboký dojem jako velkolepé sportovní divadlo bez toho, že by drželi národní či světové rekordy. Jejich hlavní devizou je, že umí číst a přeložit mnohé z kultury české i čínské a navíc to dokáží zprostředkovat i nám.

Rudy Krejčí byl před padesáti lety studentem, který zvedl svůj hlas proti komunistické totalitě. Režim ho chtěl tvrdě potrestat. Rudy ale se pět let skrýval a nakonec v rakvi pod nákladem uhlí utekl za hranice Československa. Zakotvil až na Aljašce. Dnes je Rudy emeritním profesorem na univerzitě ve Fairbanksu a jako lokální patriot je tím nejpovolanějším, kdo nás může provést jedním zajímavým koutem severního cípu Ameriky.

Česká nadace Checoart se mimo jiné angažuje v kulturních projektech ve Střední a Jižní Americe. Centrem její práce je loutkové divadlo, umělecké dílny a happeningy, které jdou hodně blízko ulici a každodennímu životu. I proto se s Checoartem snadno vyhneme pompézní a oficiální kultuře a přiblížíme se alespoň na pár minut k exotické a tvořivé tváři Mexika.

Tentokrát nás bude zajímat, jak dlouhá je americko-mexická hranice.
A) více než 1000 kilometrů
B) více než 2000 kilometrů
C) více než 3000 kilometrů

Objektiv Osobně a náš zpravodaj Michal Kubal. Tentokrát na stopě zázraku. Ne, prosím, to nemá být naleštěný a senzací navoněný titul pro reportáž, ale pokus o co nejpřesnější popis příběhu, který zahrnuje nesmírný kus odvahy, fantazie, umění a nadto má dobrý konec. Představte si pustinu kdesi v africké Keni, do které přijde mladá Evropanka. Založí sklárnu, která prosperuje, dokáže vyrobit špičkové zboží s minimem prostředků z recyklovaných surovin, dává práci mnoha lidem a živí dokonce školu. To se nedá vyprávět – to se musí vidět.