16. října 2013

Prvním protagonistou je dnes téměř šestnáctiletý letý chlapec Boris. Od šesti let hrál fotbal, dotáhl to až do druhé nejvyšší žákovské soutěže. Všechno se změnilo v jednom okamžiku – na školní exkurzi na židovském hřbitově jeho spolužák lezl po náhrobku, který se uvolnil a na Borise spadl. Náhrobek vážil přes půl tuny, takže byl zázrak, že to Boris vůbec přežil. Následek – od pasu dolu zůstal ochrnutý. Boris je právě ve fázi dospívání. Jak se mění jeho náhled na zranění, které ho postihlo, jak se vyrovná s tím, co mu osud v dětství připravil za překážku, o tom si budeme povídat nejen s ním, ale i s jeho rodiči a lékaři. Příznivou zprávou je, že začal závodně hrát stolní tenis za Moravia Brno. Takže vlastně opět žije od tréninku k tréninku. Má své cíle, chtěl by, tak jako dříve ve fotbale, dosáhnout i v pingpongu na profesionální úroveň. Zdá se, že je Boris na nejlepší cestě k tomu, dospět v muže, který ve sportu, tak jak to plánoval dřív, něco dokáže.

Ve druhém příběhu vystoupí dva bratři, 17 letý Martin a 23 letý Jan. Oba jsou postiženi diabetem 1. stupně a žijí s inzulínovou pumpou. Zatímco u mladšího Martina se nemoc objevila už v prvním roce života a nic jiného než diety a zdravotní režim nezná, jeho staršího bratra Honzu zasáhl diabetes až ve dvanácti letech. Jak vnímají svůj handicap vzhledem k tomu, kdy je postihl, jaký rozdíl je v tom, žít s cukrovkou odjakživa, a nebo ji získat těsně před dospíváním? Jak zvládli pubertu a omezení, která jim nemoc přináší? Oba bratři se navíc i při tomto handicapu věnovali donedávna intenzivně hokeji. Dnes se snaží vést plnohodnotný život, ale uvědomují si, že v budoucnosti jim nemoc přinese ještě mnohé komplikace.