20. září 2016

Z festivalu v Martině jsme se pokusili přivést alespoň několik zpráv o tom, jak si stojí současné slovenské divadlo. Jaká témata ho zajímají? Jak si ho váží slovenská společnost?

Knižní debut Petera Pišťanka Rivers of Babylon (1991) se za dvacet let stal kultovním dílem. Absurdní, groteskní, ale i krutý příběh obyčejného topiče Rácze je moderní parodií pohádky, ale i ironickým svědectvím, hlavně však křivým zrcadlem porevoluční společnosti 90. let. Jevištního zpracování se ujal Diego de Brega, herecky v něm excelují členové Slovenského národního divadla.

Zaujala nás inscenace performerky Slávy Daubnerové Solo lamentoso, která na hranici pohybového a dokumentárního divadla popisuje desetiletí trvající konflikt obyvatel „Zpívajícího domu“ ve Štúrově. Sólo ženy, která si denně pouštěla árii P. Dominga, aby přehlušila štěkajícího psa.

Seskupení Med a prach představilo inscenaci kolektivu autorů Krása a hnus (Nezastupiteľnosť nepomenovateľného), která zastoupila alternativní hledání divadelního a hudebního tvaru.