21. června 2016

Ivan Buraj nachází v Čechovově Strýčku Váňovi paralelu s naší komplikovanou a informacemi přehlcenou dobou a klade si otázku: „Jak žít spolu s ostatními, když každý má svoji pravdu? Jak žít dál na konci smyslu kultury?“ V domě na ruském venkově se schází společnost. Profesor Serebrjakov dovršil svoji práci, vrací se z města zpět na venkov. Váňa pracoval celý život pro Serebrjakova, obětoval se. Teď je čas konečně být konečně spolu!!! Všichni by dům chtěli chápat jako domov, jenomže všichni trpí a každý zoufale hledá ve světě těl a jazyků svoji pravdu a i ta ztrácí na věrohodnosti. V hlavní roli Jan Lepšík.

Jiří Heřman pro svou poslední premiéru sáhl po pozoruhodném záměru a do jednoho celku spojil oratorium Epos o Gilgamešovi Bohuslava Martinů a Purcellovu barokní operu Dido a Aeneas. Oba kusy vnitřně sblížil motiv cesty do neznáma. Navenek mají společné poctivé hudební nastudování (Marko Ivanovič a Václav Luks), fantastický výkon sboru, který prokázal nejen kvality hudební, ale i herecké a pohybové. Také působivá scéna – čisté linie zaoceánské lodi s zhmotnělými vzpomínkami na mrtvé – byla rámcem meditace o přátelství, lásce a smrti.

V brněnské Redutě zahájili cyklus Spílání Brnu, ve kterém chtějí mapovat opomíjená témata brněnské identity. Autoři scénáře, Martin Františák a Petr Maška, se nechali inspirovat stejnojmenným souborem Rotreklových povídek vydaných v Atlantisu, jeho románem Světlo přichází potmě a poezií, jež je „neviditelnou součástí krajiny“. Rotrekl se tu potkává mj. také s Janem Zahradníčkem či Ivanem Blatným. Fascinováni tvorbou, která vzniká „každodenním nasazováním vlastního života“, a osobním příběhem Zdeňka Rotrekla tvůrci mapují básníkovy osudy v šílenství doby. Procházíme Brnem, v němž žili pohromadě Češi, Němci a Židé, městem, které se od nástupu Hitlera začalo drolit a rozpadat před očima.