3. října 2009

Městské divadlo Brno se začalo koncentrovat mj. na dosud zde neuvedené hry. Novou sezonu překvapivě otevře hra rakouského autora Thomase Bernharda Síla zvyku. Protagonistou tohoto absurdního divadla, podobně jako i v jiných Bernhardových hrách, je dominantní mužská postava, jíž se jeho megalomanská a tedy nenaplnitelná touha po dokonalosti stává krutou i směšnou posedlostí, s níž tyranizuje a deprimuje své okolí a nakonec i sebe. Slibný není jen titul, ale i tvůrčí tým: režie Hana Burešová, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková, pohybová spolupráce Jiří Bilbo Reidinger.

Divadlo Líšeň letos vstoupilo do druhé dekády své existence. Tu zahájilo definitivním vystěhováním z Dělňáku - který kdysi křísilo z trosek - a nastěhováním se do půdních a sklepních prostor obecního domu se svéráznou správcovou. Zkoušívá na dvoře a ve vlhké kůlně s dírou ve střeše a hraje, kde se dá.
Dnes již legendární barevnou stínovou loutkohru Sávitrí na motivy indické báje o síle a lásce princezny, která vysvobodí svého muže ze zajetí smrti, chtěli kupříkladu hrát v nočním lese. Déšť je nakonec zahnal na dvorek vlastního domku, ale navzdory všem staženým mrakům a několika prudkým přeháňkám to stálo za to.
Také letošní, 11. ročník festivalu divadla Líšeň bude svým charakterem a prostředím hodně připomínat někdejší silně undergroundové začátky.

Brněnské HaDivadlo uvede v režii Mariana Amslera úpěšnou černou komedii současného německého dramatika Davida Gieselmanna (*1974) "Pan Kolpert". Slovy: "Pojďte dál. Je tady jinak jenom jedna mrtvola," vítá mladý párek Sarah a Ralf své hosty, kolegy z práce, Edithu a jejího muže Bastiana. Ti tímto vtipem moc nadšeni nejsou. V antické truhle v obývacím pokoji má skutečně ležet mrtvola pana Kolperta, šéfa Edithy a Sáry, kterého hostitelé odpravili jen tak z dlouhé chvíle. Když se z truhly ozve ťukání, situace se začíná hrotit.