15. března 2016

Nezvalova Manon Lescaut se do dnešní doby dočkala cca šedesáti pěti českých, moravských a slovenských inscenací. Hrála se v téměř všech našich divadlech a městech, v mnohých dokonce opakovaně. Paradoxně, v Praze ji od čtyřicátých let dvacátého století uvedlo jen několik divadel, a z tohoto výčtu byly ještě dvě inscenace studentské. Jedním z divadel, které se až do dnešních dnů Manon vyhýbalo, je překvapivě i Národní divadlo. Příběh vášnivé a zničující lásky krásné Manon a rytíře des Grieux se na jevišti Národního divadla tedy nyní objevuje poprvé. Režisér inscenace a zároveň autor úpravy Daniel Špinar se soustředil téměř výhradně na ústřední postavy, které v alternacích ztvárňují Jana Pidrmanová nebo Pavlína Štorková a Patrik Děrgel nebo Vladimír Polívka. Nejde ovšem o tzv. stabilní alternace, každá Manon má svoji roli nastudovanou s oběma představiteli rytíře des Grieux.

Životní příběh českého tanečníka a choreografa Jiřího Bartovance by mohl klidně být námětem hollywoodského filmu. Z neposedného kluka z malé vesničky v západních Čechách se propracoval mezi světovou taneční elitu. Podstatnou část své dosavadní kariéry strávil v prestižním berlínském souboru Sasha Waltz and Guests. Tančil po celém světě a vystoupil i na jevištích Mariinského divadla, Opery Bastille či New York City Balletu, což se tanečníkům současného tance nestává moc často. Nyní uvedl na scéně divadla Ponec sólo Entropy #251, jehož světová premiéra proběhla v New Yorku 11. září 2015.

Po večeru příběhů o lásce Tisíc a jedna vášeň, které se na repertoáru pražské Violy udržely třináct let, a večeru příběhů o smolařích Nějak se to zvrtlo, nastudovala Lída Engelová závěrečný díl své trilogie miniaturních děl velkého Antona Pavloviče Čechova. Pod názvem Když teče do bot se tentokrát skrývají příběhy o choulostivých situacích. Kromě režisérky Lídy Engelové a A. P. Čechova spojuje všechny tři inscenace i herecké obsazení: Táňa Medvecká, Lilian Malkina, Jaromír Meduna a Lukáš Jurek.