2. prosince 2014

Inscenace Mariusze Trelińského, původně především filmového režiséra, budí již dlouhou dobu mezinárodní pozornost v operním světě, ale i kontroverzní ohlasy. Letos na podzim režíroval poprvé v Praze a zvolil si pro svůj český debut Straussovu operu Salomé. Předmětem našeho rozhovoru je samozřejmě i tato opera a její pražské nastudování, ale hlavním tématem je způsob jeho práce a přístupu k opernímu libretu.

Ladislav Smoček nastudoval v Činoherním klubu kdysi hojně uváděnou „morálně kritickou hru“ G. B. Shawa Živnost paní Warrenové. V době svého vzniku (1893) byla hra cenzurou prohlášena za nemravnou a trvalo třicet let, než se směla objevit na jevišti mravopočestné viktoriánské Anglie. Od té doby se mravy minimálně sexuální hodně uvolnily, takže to, co kdysi bylo skandální, působí dnes spíš legračně. I to byl důvod, proč Ladislav Smoček tuto hru upravil. Důvod inscenování však může být i dnes totožný s důvodem, ze kterého ji Shaw psal, tedy řečeno jeho slovy: „většinu současné morálky v oblasti ekonomických a sexuálních vztahů pokládám za katastroficky špatnou.“ Do titulní role obsadil L. Smoček Ivanu Chýlkovou, její dceru hraje Zuzana Stavná.

Čtvrt-stoleté výročí od Sametové revoluce se stalo pro dramaturgii Činohry Národní divadla inspirací pro divadelní kroniku uplynulých pětadvaceti let. Režisér Jiří Adámek, tvůrce originálního modelu hudebně-verbálního divadla, si pro ni jako základ zvolil novinovou rubriku Ivana Lampera Minulý týden, která od roku 1992 vycházela v časopise Respekt.