8. září 2012

Před dvaadvaceti lety uvedlo tehdejší Realistické divadlo Zdeňka Nejedlého v české premiéře text u nás tehdy neznámého autora George Taboriho Mein Kampf. Setkání podomního obchodníka s knihami Šlomo Herzla a neúspěšného uchazeče o studium malířství na vídeňské akademii, rodákem z Braunau na Innu a jménem Adolf Hitler, se tehdy stalo divadelní událostí. V následujícím dvacetiletí byl Taboriho Mein Kampf nastudován několika dalšími českými soubory až se na konci právě uplynulé divadelní sezóny vrátil na repertoár smíchovského, dnes Švandova, divadla. Současné nastudování je dílem mladé režisérky Anny Petrželkové. Srovnání původní a nové inscenace tedy vybízí k úvahám o tom, zda-li se české divadlo za posledních dvacet let nějak proměnilo.

Na začátku 21. století se několik středoškoláků z Náchoda rozhodlo oživit tradici divadelních představení na zámku Kuks a navázat na tamější působení Antona Josepha Geisslera, principála divadelní společnosti hrabětě Šporka. Tak vznikl soubor Geisslers Hofcomoedianten, jehož tvorba se inspiruje starými, mnohdy neznámými texty barokního divadla, které jsou ovšem inscenovány ryze současnými divadelními prostředky. Za deset let existence se Geisslers Hofcomoedianten staly fenonémem české, nejen amatérské, scény, a tak není divu, že do jubilejní sezony, vstoupili už jako soubor profesionální.

Markéta Frösslová absolvovala vloni studium herectví na pražské DAMU a od ledna letošního roku je členkou činoherního souboru Divadla J. K. Tyla. Po záskoku Julie v Shakespearově tragédii se plzeňskému publiku představila v další velké roli, a to jako Líza Doolitlová v Shawově Pygmalionu. Jak uspěla a co vůbec mladou, mediálně relativně známou tvář, přivedlo do plzeňského angažmá?