18. května 2023

Už na konci 19. století experimentovali někteří vědci a vynálezci, jako třeba Nikola Tesla, s přenášením zvuku éterem. Jenže trvalo několik desítek let, než se ho podařilo ovládnout natolik, aby mohlo být zahájeno kontinuální rozhlasové vysílání. Začali s ním ve Spojených státech v roce 1920. Druhá v pořadí byla Velká Británie a pozor, třetí my, tedy tehdejší Československo. Stalo se to přesně 18. května roku 1923 a tímto počinem jsme se zařadili mezi průkopníky v oboru. Jakou cestou stoletý Československý rozhlas prošel a co pro naši zemi znamenal a pořád znamená, zjišťoval Karel Coma.

Daleko za hranicemi naší země znají už i jméno jednačtyřicetiletého Ondřeje Velebného. Absolvent designu a vizuální komunikace na univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně patří mezi světovou špičku v oboru zvaném HMI. Což je zkratka anglických slov human machine interaction. Zjednodušeně řečeno jde o komunikaci člověka se stroji. Ondřejův tým se specializuje na auta. Snaží se, aby se v nich řidiči cítili komfortně a co nejpohodlnější pro ně bylo i ovládání všech důležitých funkcí. Od rozsvěcení světel až po nastavení sedaček. Jejich digitální přístrojové desky i další prvky už fungují ve víc než 22 milionech vozů. Co všechno nás díky práci téhle party čeká, zjišťoval Josef Kubeš.

Před sto lety, tedy v roce 1923, nastoupil na brněnský stavební úřad architekt Bohuslav Fuchs. A proměnil tvář jihomoravské metropole tak, jako nikdo před ním ani po něm. Přišel v době, kdy se město po první světové válce nesmírně rychle rozrůstalo a spolykalo přilehlé obce. Nové domy tam tehdy vyrůstaly, jako houby po dešti, přičemž některé z nich byly vzhledem i kvalitou natolik mimořádné, že se zapsaly do dějin. A pod řadou z nich je podepsán právě Bohuslav Fuchs, jehož někteří odborníci považují dokonce za největšího československého architekta v historii. Krom toho byl i prozíravým urbanistou a velkým vizionářem. Jeho příběh pro vás natočil Josef Kubeš.

Výjimečnou osobností ve svém oboru je taky kadeřník Jan Špilar. První zkušenosti sbíral v divadle a ve světě stříbrného plátna. Mimochodem jeho jméno najdete i v titulcích slavného oscarového filmu Amadeus. Stál taky u zrodu prestižní soutěže Kadeřník roku a několik let byl jejím uměleckým ředitelem. Zajímavý je ale i tím, že je zároveň křesťanským duchovním. Vede bohoslužby, připravuje lidi ke křtu či ke vstupu do manželství. V jeho kadeřnickém křesle se tak můžete, s trochou nadsázky řečeno, současně i vyzpovídat. Co ho k této neobvyklé kombinaci přivedlo, zjišťovala Silvie Dymáková.