16. června 2022

Kamil Lhoták sice nevystudoval žádnou uměleckou školu, přesto se stal jedním z našich nejznámějších výtvarníků. Maloval především technické vynálezy a ilustroval knížky. Kresbami doprovodil například Vynález zkázy Julese Verna, Pohádky o mašinkách a stovky dalších titulů. Získal taky celou řadu významných mezinárodních ocenění. Třeba v roce 1947 zlatou medaili na Bienále v italských Benátkách. Dostal ji za kreslený film Atom na rozcestí, který se jako první na světě věnoval tématu atomové energie. Zanedlouho uplyne 110 let od narození tohoto legendárního tvůrce, což je dobrý důvod k tomu si jeho život a dílo připomenout.

Většina Čechů je schopna domluvit se i jinou řečí než mateřštinou. Ovšem nejčastěji jen jednou. Zhruba čtvrtina lidí ovládá jazyky dva a necelých deset procent ještě víc. Na osmnáctiletou Evu Spekhorstovou má ale málokdo. Ta se jich totiž dokázala naučit neuvěřitelných padesát. Mimo jiné norštinu, korejštinu nebo turečtinu. To, co jiným trvá roky, ona zvládne za měsíc. A dobře jí jdou i další předměty. Dokonce tak skvěle, že maturuje o rok dřív a už teď je přijatá na dvě vysoké školy v sousedním Německu. S touto mimořádně nadanou dívkou natáčel Karel Coma.

Mít talent, co měl Paganini… Zpíval Karel Gott. Legendární houslista byl totiž ve své době považován za génia a jeho jméno zná pořád snad každý, i když žil na přelomu 18. a 19. století. Jeho um byl natolik mimořádný, že ho lidé považovali za projev virtuózova spojení s ďáblem. Na rozdíl od svých současníků totiž zvládal i velmi rychlé skladby. Navíc s neuvěřitelnou lehkostí a bravurou. Celou řadu jich taky sám složil. A až padesát let po jeho smrti se našli muzikanti, kteří je podle dochovaných partitur dokázali zahrát. Přiblížit atmosféru koncertů slavného mistra se snaží i Václav Návrat. V archivech hledá informace o jeho technice a učí se ji co nejvíc napodobit. Víc se dozvíte z reportáže Ivana Bareše.

Zkuste zavřít oči a nalít si čaj nebo třeba zavázat tkaničky u bot. Nejde to, viďte? Hrdinka naší poslední reportáže, 32letá Romana Lískovcová, to ale umí. Musí. Ve tmě žije už téměř šest let. O zrak ji takřka ze dne na den připravila vážná nemoc. Přesto vytváří nádherné květinové vazby a dekorace. Stejně okouzlující, jaké dělala, když byla ještě zdravá. Je jedinou nevidomou floristkou u nás a zřejmě i v celé Evropě. Při práci se řídí citem a používá vnitřní zrak. Vybavuje si, jak věci vypadaly, když je ještě viděla. A velký prostor dává i fantazii. Příběh obdivuhodné bojovnice, která má kromě talentu i optimismu a pozitivní energie na rozdávání, natočila Silvie Dymáková.