27. února 2020

Na prknech znamenajících svět i v televizi býval partnerem Luďka Soboty, Petra Nárožného, Jiřího Krampola nebo Zuzany Bubílkové. Nejvíc se ale do povědomí veřejnosti zapsal svými vystoupeními s Jiřím Grossmannem. Nejspíš už ani nemusíme dodávat, že první reportáž Gejzíru bude věnována Miloslavu Šimkovi. Už jako dítě miloval desky Voskovce a Wericha. Chtěl studovat práva, jenže ho nevzali. Neměl ty správné kádrové předpoklady. Pro nás diváky možná naštěstí. Jinak by se nejspíš nestal legendárním bavičem. Letos by oslavil osmdesáté narozeniny, což je bezpochyby dost dobrý důvod k tomu připomenout si jeho životní příběh.

Jedním ze sportů, ve kterém čeští reprezentanti vynikají, je mushing. Přestože se u nás zabydlel teprve před několika desítkami let. Zrodil se v době zlaté horečky na Aljašce. Tedy někdy na konci 19. století. Pro tamní dobrodruhy byly v zimě sáně tažené psy v podstatě jediným dopravním prostředkem. A jednou někoho napadlo, že by si mohli se svými spřeženími změřit síly. Prostě se vsadili, čí svěřenci jsou rychlejší a vytrvalejší. V roce 1908 uspořádali první oficiální klání a postupně přibývala další. Závody na nekonečných bílých pláních učarovaly i Romanu Habáskovi z Podbořan. Dokonce se pyšní tituly mistra Evropy i světa. Seznámí vás s ním Veronika Kvaková.

A na zasněžených horách ještě chvíli zůstaneme. Jen sáně vyměníme za lyže. Ovšem pozor. Neobvykle krátké a vybavené speciální patkou. Do jejich vývoje se před deseti lety pustil učitel tělocviku Dušan Peterka z Lelekovic, který chtěl začátečníkům usnadnit první pokusy na svazích. Jenže tragicky zahynul, takže svůj nápad neměl šanci dokončit. Udělali to za něj jeho spolupracovníci. Což bylo dobře. Ano, protože tím vrátili na sjezdovky spoustu lidí, kteří se kvůli nejrůznějším handicapům už nemohli tomuto sportu věnovat. Zmíněná unikátní koncovka totiž umožňuje lepší stabilitu, snadněji drží stopu a nováčci si díky ní při sjíždění kopců rychleji osvojí základní dovednosti. Jak přesně funguje, zjišťoval kolega Ivan Bareš.

Naše legionáře, kteří během prvního světového konfliktu válčili v zahraničí proti monarchii, považovali její představitelé za vlastizrádce. Češi a Slováci je ale naopak oslavovali jako ty, kteří přispěli ke vzniku samostatné republiky. Sloužili v Itálii, Francii a taky v Rusku. A právě odtud se do vlasti vrátili až po dvou letech od uzavření míru. V době, kdy jejich kolegové ze západu už byli se svými rodinami, oni ještě bojovali. A řada z nich pak na následky zranění umírala při dlouhé cestě domů. Někteří museli být dokonce pohřbeni na dně Indického oceánu. Dramatický příběh těchto desetitisíců statečných mužů pro vás zmapoval Josef Kubeš.