13. února 2020

O hrdinech naší první reportáže by se dalo bez nadsázky říct, že proskákali skoro celou planetu. Lukáš Kulda z Červeného Kostelce a Honza Jenka z Police nad Metují totiž vymysleli projekt, ve kterém dokázali spojit své největší vášně. Cestování a parkour. Během svých výprav taky natáčeli krátká videa pro komunitu lidí holdujících stejnému druhu pohybu. Nakonec ale strávili ve světě několik let a vytvořili dokumenty, se kterými vyhrávají mezinárodní festivaly. Nejen o nich si povídali s Petrem Bělíkem.

Dvojici z naší předchozí reportáže by možná přišel vhod vynález Petra Procházky z Brna. Vymyslel totiž ponožkoboty. Tedy něco mezi obuví a ponožkou. Jejich podrážka chrání naše chodidla, látkový vršek je pro změnu pěkně prodyšný. Navíc je můžete klidně srolovat do kapsy. S něčím takovým dosud nikdo na světě nepřišel. Přitom pozor, přátelé. Petr není původní profesí švec, ale právník. Za svůj výtvor už získal prestižní Ret Dot Award i nejstarší designérské ocenění Good Design Award. Veškerá výroba probíhá v Česku, ale většina produkce míří do ciziny. Hlavně do Spojených států. O neobvyklém nápadu a nástrahách jeho realizace natáčel Josef Kubeš.

Když se řekne Tatra, většina z nás si hned představí řvoucí kolosy, které dodnes patří k našemu rodinnému stříbru. Taky mají na kontě vítězství ve slavné Rally Dakar nebo expedici kolem světa. Legendární náklaďáky si oblíbil i řidič kamionu Zdeněk Kříž. Dokonce natolik, že se pustil do výroby jejich naprosto unikátní zmenšeniny. A nezůstal u jedné. V měřítku 1:3 dal dohromady rovnou dvě minitatrovky, které i jezdí. A má tolik zájemců z celé země o svezení v nich, že jim ani nestačí vyhovět. Do Jindřiše na Jindřichohradecku se za ním vypravil i Petr Švihovec.

V době, kdy Kryštof Kolumbus objevil Nový svět, obývalo Ameriku až sto miliónů Indiánů. Dnes jen zlomek z tohoto počtu. Mnozí se přizpůsobili době a bydlí i pracují ve městech. Další našli azyl ve vládou zřízených rezervacích. Pouze malá část si zachránila své domovy. Například ve Spojených státech jim patří pouhá dvě procenta území. Lépe na tom není ani jižní část kontinentu. Třeba v Kolumbii žije jen 1 procento původních obyvatel země. Ze svých pozemků jsou ale stále vyháněni těžaři a zemědělci. Pomáhat se jim snaží různé neziskové organizace i jednotlivci. Třeba Alena Antonovičová z Prahy.

Tradiční řemesla pomalu vymírají. Bohužel. Některá už jsou natolik vzácná, že se stávají spíš raritou než kdysi běžnou prací. Třeba bednáři. A nás může těšit, že v plzeňském pivovaru mají pořád vlastní dílnu. Už od doby jeho vzniku, tedy od roku 1842. V éře největšího rozmachu firmy v ní pracovalo na sto padesát lidí, během sezóny pak až 500. Dnes jich tam sice najdete mnohem méně, ale sudy vyrábějí pořád. Jejich profese byla dokonce zařazena mezi nemateriální statky tradiční lidové kultury naší země. A v budoucnu se možná dočká i zápisu na prestižní seznam nehmotného dědictví UNESCO. Co všechno bednařina obnáší, zjišťovala Barbora Němcová.