17. září 2019

Svatby jsou opět v módě. Jen loni si u nás své ano řeklo téměř padesát pět tisíc párů, což je nejvíc za posledních 12 let. A tak není divu, že přibylo svatebních agentur a na roztrhání jsou i kameramani, kteří obřady točí. Nálepce svatbaři, jak je donedávna hanlivě přezdívali jejich kolegové od filmu či z televize, se už jen smějí. Práce totiž mají možná víc než oni. A jejich díla připomínající spíš hudební klipy nebo reklamy si na sociálních sítích prohlížejí statisíce lidí. Nás může těšit, že v Česku žije muž pyšnící se titulem nejlepší svatební kameraman. Třiatřicetiletý Martin Kacvinský získal tohoto řekněme oborového Oskara dokonce dvakrát. Čím je jeho tvorba tak výjimečná, zajímalo Karolínu Liškovou.

V Číně se vypráví legenda, podle níž tam zhruba před dvěma tisíci lety jistý oblíbený politik skočil ze skály do vody. Prý na protest proti praktikám svých kolegů. Lidé, kteří ho milovali, se ho následně vydali hledat, jenže neuspěli. Proto vytvořili tradici, které měla jeho památku připomínat. Začali do těch míst pravidelně jednou do roka za zvuku bubnů připlouvat na lodích, a aby si naklonili Boha vod – draka, zdobili svá plavidla jeho hlavou a ocasem. Časem se z této pietní akce stala sportovní disciplína, v níž se od roku 1995 dokonce bojuje o tituly šampionů planety. A pozor. Do světové špičky patří i Češi. Nejspíš už tušíte, že řeč je o takzvaných dračích lodích, jejichž posádku tvoří 20 pádlujících, kormidelník a bubeník. Jedním z našich nejúspěšnějších družstev je Dragon Team z Nymburka. Natáčel s ním Petr Bělík.

Na světě neexistují dva lidé, kteří by měli shodné otisky prstů. A stejně unikátní je i naše chůze či hlas. Odborníci z jedné brněnské firmy proto vyvinuli technologii, která dokáže naprosto spolehlivě identifikovat řečníka. I kdyby se snažil různými technikami svůj projev zkreslit. Předstíral, že koktá, šlape si na jazyk nebo je starší, neprojde mu to. Jejich systém se ošidit nedá. Umí určit pohlaví člověka i odhadnout jeho věk. Navíc vše zvládá mnohem rychleji, než metody konkurence. Už dnes proto pomáhá kriminalistům z různých zemí. Díky našim expertům dokáží snadněji dopadnout podvodníky i zabránit teroristickým útokům. O novince z Brna, která už dobyla téměř celou planetu, vám víc prozradí Josef Kubeš.

S hrdinou naší další reportáže se osud rozhodně nemazlil. Musí se prát hned s několika vážnými postiženími. Bez pomoci druhých si kupříkladu nedokáže zavázat ani tkaničky u bot. Navzdory tomu pětadvacetiletý Ivo Koblasa z Černé Hory u Brna sbírá medaile po celém světě. O vavříny bojuje v sedle bicyklu a dokonce nás už dvakrát reprezentoval na paralympijských hrách. A loni překonal tři české rekordy v cyklistice handicapovaných. O tom, jak ho kolo vrátilo zpátky do života a co pro něj znamená, vyprávěl Andree Máslové.

Pokud patříte k těm, kterým jablka, hrušky nebo třeba meruňky nejvíc chutnají, když si je přímo utrhnou ze stromu, máme pro vás dobrou zprávu. Jen v Praze totiž existuje 59 veřejných ovocných sadů a 13 alejí, v nichž si můžete zralé plody bez obav načesat a dokonce si jich pár i odnést domů. Jenže málokdo o tom ví. A právě tuhle neznalost se rozhodla napravit parta nadšenců v čele s třiatřicetiletou Kateřinou Kubánkovou. Vyvinuli speciální aplikaci, která dnes eviduje 14 tisíc volně dostupných ovocných stromů a keřů po celé zemi. Navíc založili spolek Na ovoce, jehož cílem je obnovovat staré sady a zakládat nové. Jak vlastně na tenhle nápad přišli, zjišťovala Karolína Lišková.