9. května 2019

Nevidomá dívka, Salome, Anděl nebo Bratříčku zavírej vrátka. To jsou asi nejslavnější písničky Karla Kryla. Měl přezdívku „básník s kytarou“ a zažil slávu i odsudek. Pro jedny byl mistrem protestsongů, pro druhé věčně nespokojeným kverulantem. Ač byl malého vzrůstu, nedal se přehlédnout a hlavně přeslechnout. A to po srpnu 68 i po sametové revoluci. Přestože do uměleckého nebe odešel předčasně – už před čtvrt stoletím – jeho hity zní v rádiu i u táboráků dodnes. Letos by oslavil 75. narozeniny, tak mu tam nahoru posíláme pozdrav a vzkaz, že placky na klopě, coby znak příslušnosti k davu, jsou v módě pořád. Bohužel.

Pařížský Moulin Rouge neboli Červený mlýn je nejstarším fungujícím kabaretem na světě. Vznikl už před 130 lety a dodnes je jednou z největších atrakcí města nad Seinou. Denně se v něm konají hned dvě představení a jsou beznadějně vyprodaná. Členy souboru byly takové hvězdy jako Edith Piaf, Frank Sinatra, Josephine Baker nebo Jean Gabin. Ovšem pozor, za celou dobu existence podniku v něm tančila pouze jediná Češka. Jmenuje se Tereza Bonnet Šenková a natáčela s ní Jindra Horská.

Pětatřicetiletý Dalibor Farný z Březolup na Zlínsku dobývá svět s neobvyklým nápadem. Před osmi roky se totiž rozhodl oživit téměř zapomenutou technologii výroby digitronů nebo chcete-li klasických elektronek. Jde vlastně o skleněné baňky naplněné plynem, které uvnitř mají soustavu číslic a ty pod napětím září. Kdysi se používaly na měřících přístrojích, v pokladnách nebo ve speciálních hodinác. Největší boom zažily v šedesátých letech minulého století, pak je postupně vytlačily displeje. Dalibor jim ovšem dal moderní kabát a vytváří z nich originální časoměřiče. Jak? To se dozvíte v reportáži Josefa Kubeše.

Lidské bytí se skládá z okamžiků. Krásných a silných, ale i takových, které naše životy dokáží obrátit vzhůru nohama. Své o tom ví i Viktor Kuna z Prahy. Kdysi úspěšný houslista. Na kontě měl 1000 koncertů a byl dokonce ředitelem hudebních festivalů v Německu a Rakousku. Jenže v roce 2002 ho na ulici brutálně napadl neznámý muž a jeho útok měl pro mladého umělce fatální následky. S hraním byl nadobro konec. I když se rázem ocitl na dně, brzy se od něj odrazil. Nejvíc mu pomohly hory, o kterých teď z vděčnosti točí dokumenty. O tom, jak těžké pro něj bylo začínat znovu od nuly, vyprávěl Tomáši Polákovi.

„Kdyby nebyl takový tichý a plachý člověk, jako je, a kdyby nepatřil k tak malému národu, jakým my Češi jsme, kreslil by už asi barevné grotesky do filmu pro potěšení dětem nebo by řídil nějaké obrovské dětské noviny.“ Tak tato slova napsala v roce 1939 v časopise Přítomnost kritička Marie Kubešová o spisovateli a kreslíři Ondřeji Sekorovi. Byl to skutečně všestranně talentovaný muž považovaný za krále naší literatury pro nejmenší. Jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků a vycházejí ve světě dodnes. Přesto že od narození duchovního otce Ferdy Mravence i Brouka Pytlíka letos uplyne 120 let. Jeho pozoruhodný příběh pro vás natočil Josef Kubeš.