12. října 2017

Určitě si pamatujete legendární pořad Možná přijde i kouzelník. Na obrazovkách se poprvé objevil přesně před 35 lety a celkem vzniklo 17 dílů, které z pánů Kaisera, Korna a Lábuse udělaly hvězdy první velikosti. U zrodu téhle show stál dramaturg František Polák. A na režisérském postu se vystřídaly takové osobnosti jako Alexej Nosek, Jiří Adamec či Zdeněk Podskalský. Takže, račte vstoupit do divadla ve Slaném, kde se slavná estráda začala natáčet.

Někdy bývá nazýváno rybářstvím 21. století. Oficiálně se ale jmenuje stone balancing. Tedy vyvažování kamenů. Jeho vyznavači stavějí oblázky i balvany do nejnemožnějších pozic. Když se na ně díváte, máte pocit, že musejí být něčím slepené, jinak by popíraly fyzikální zákony. Poprvé se o balancování začalo mluvit v 70. letech minulého století v souvislosti se skotským sochařem Andym Goldsworthym. Ten svá díla tvořil v přírodě z materiálů, které tam našel. Dnes se mu věnují lidi po celém světě. Doslova posedlostí se stalo i pro Rudolfa Nováka a Jana Macka. Tak se jich jdeme zeptat, co je na něm tolik baví.

A teď vás pozveme do zahradnictví. Jenže úplně jiného, než jsou ta klasická s růžemi, gerberami či karafiáty. Ano. Prim v něm totiž hrají máky, kopretiny, zvonky, rmen i různé trávy. Prostě luční kvítí. Našli jsme ho ve Mšeckých Žehrovicích kousek od Prahy a je dílem Karol Benešové a Františka Háby. Mladá dvojice se rozhodla dát červenou kartu globalizaci a ukázat, že voňavá krása k nám nemusí putovat přes půl světa, ale máme ji doslova na dosah. Jen je důležité ji najít a pak o ni náležitě pečovat a ctít přirozený rytmus přírody. Jak se tahle myšlenka zrodila a jak těžké bylo proměnit ji ve skutečnost, zjišťovala Silvie Dymáková.

K nejstarším sportům novodobé olympijské historie patří jachting. O medaile se v něm pod pěti kruhy bojovalo už v roce 1900. Na hrách paralympijských se ale zabydlel až o století později. A právě těch posledních v Riu de Janeiro se zúčastnil i hrdina našeho dalšího příběhu. Před dvaceti lety ho těžká nehoda upoutala na invalidní vozík. Z končetin má pohyblivou jen pravou ruku. Lásky ke sportu a vodě se však nevzdal a navzdory svému handicapu sbírá vavříny na různých kláních. A boduje i mezi zdravými soupeři. Seznamte se s Danielem Bínou.

Říká si Pianomad a rozhodl se pro hodně netradiční způsob života. Vojta Zámečník totiž se svým obytným autem, za kterým má zapřažené piano, křižuje Nový Zéland a hraje lidem pro radost. U místních i turistů slaví úspěch. Přesto, že ani pořádně neumí noty. Ke své hudbě je ale prý nepotřebuje. Improvizuje jen na základě toho, co mu vnukne nádherná příroda kolem. A dělal to i během našeho natáčení. S tulákem, který se řídí mottem, že překážky jsou jen v naší hlavě, natáčela Silvie Dymáková.