16. března 2017

Pracoval na dráze a potom bezmála čtvrt století fáral v dole. Sportu se nikdy moc nevěnoval, maximálně občas vyrazil na výlet na kole. Na chuť mu paradoxně přišel až takzvaně na stará kolena. Dnes je Ján Čupa z Metylovic rekordmanem. Na svém kontě má totiž víc než 1700 výstupů na dominantu Beskyd – Lysou horu. I když už dlouho bydlí kousek od ní, dá se říct, že ji objevil až před čtyřmi roky. Konkrétně 18. listopadu 2012, kdy ve svých šedesáti letech vystoupal na její vrchol. A pozor, od té doby tam vybíhá takřka denně. V mrazu, dešti i parném létě. Proč říká, že mu hory zachránily život, prozradil Tomáši Polákovi.

V poslední době začínají být u nás velmi populární sochy z ledu. Jenže žádnou novinkou nejsou. Dělal je už slavný Michelangelo Buonarroti a doslova zlatý věk zažily ve Spojených státech v 60. letech minulého století. Zasloužil se o to takzvaný „land art“, tedy umělecký směr propagující díla vytvořená z darů přírody a vystavované mimo galerie. Důkazem, co všechno lze z tohoto materiálu vykouzlit, je třeba čínský Charbin. Od roku 1985 tam z něj pravidelně staví celé město, s budovami vysokými až padesát metrů. V našich končinách jim lehce šlape na paty akademický sochař František Bálek. Natáčela s ním Silvie Dymáková.

Stejně jako spousta dalších kluků snil i Tomáš Pouch o rychlých autech a dobrodružství. Jenže osud s ním měl jiné plány. Bylo mu teprve čtrnáct let, když o prázdninách potají s kamarádem vytáhli z garáže tátovu motorku a jeli ji vyzkoušet. Výlet, bohužel, skončil pod traktorem a Tomášův život visel na vlásku. Boj o něj vyhrál, i tak mu ale bláznivá klukovina navždy změnila život. Přišel o nohu. Přesto svůj handicap přetavil v úspěch. Nejen, že začal sportovat, ale taky rozjel výrobu handbiků, tedy speciálních kol, pro malé postižené. Příběh o tom, jak se počáteční tragédie jednoho kluka, změnila ve štěstí pro jiné děti, natočil Petr Švihovec.

„Stop otlačeným zadkům!“ To je motto čtveřice mladých lidí, která před lety založila tým Travel4ever. Nechtěli se totiž smířit s každodenním stereotypem na kancelářské židli. Proto opustili zdánlivé pohodlí v podobě pevného zaměstnání a vyrazili na výpravu kolem světa. Za víc než dva roky toho zažili opravdu hodně. Třeba se prošli po Velké čínské zdi. Poblíž Bornea se setkali s mořskými cikány. A v oceánu u indonéského ostrova Komodo plavali s rejnoky. Teď křižují Českou republiku, snaží se předávat své zážitky dál a probudit ve svých vrstevnících touhu cestovat. Prý, aby v padesáti nemuseli zažít takzvaný „syndrom prázdného pasu“. Seznamte se s Karlem Štěpánkem, duší a mozkem odvážného projektu.