Jak jste si představil svého hrdinu Lea po prvním přečtení scénáře a jak se od téhle vaší představy liší Leo, kterého vidíme na plátně?
Je to mladší bratr, který se chce vyrovnat staršímu a vlastně i bratránkům, protože je ze všech nejmladší a nemá jako jediný knír, je to takové aristokratické telátko, kterému zkrátka zatím ještě nerostou vousy. Touží po dobrodružství, a protože dostal od dalšího bratránka kamerku, tak vše natáčí. Je čistotný. Ještě to není úplný muž a to ho opravdu trochu hryže. Má smysl pro pořádek. Tak to je a tak jsem to i cítil a i to tak bylo po tom čtení. Na plátně jsem Lea neviděl…
Často spolupracujete s režiséry debutujícími v oblasti hraného filmu. Divoké včely, Nuda v Brně a teď Vaterland…Liší se nějak zásadně jejich přístup s přístupen zkušených filmových tvůrců, jakými jsou Věra Chytilová (Vyhnání z ráje) nebo Jan Hřebejk (Horem pádem)?
Těžko to takhle srovnávat. Stejné pole jisté „technicko umělecké“ improvizace na place jsem cítil jak z Bohdana, tak z paní Chytilové. Morávek s Hřebejkem to měli vše tak nějak dokonaleji připravené, i když u nich jsme si také mohli poskakovat a výskat. Vlastně mám pocit, že ta otázka takhle ležená je nezodpověditelná. A to už vůbec nemluvě o Jařabovi… My si třeba museli představovat solné doly v místech, kde to není geograficky možné.
Co vás na natáčení Vaterlandu nejvíc překvapilo – v dobrém i špatném smyslu slova.
Tak v dobrém tedy: Ta parta, která tak pěkně táhla za jeden provaz, jak se tak říká, a to i včetně pana režiséra nad tím choromyslným dílem. A také to, že jsme bydleli s Péťou na pokoji. A taky té legrace a srandy, jak by řekl pan Werich, co jsme užili. Jo, jo… Tak to bylo… No a na to špatné se rychle zapomene.. Jako se zapomíná na škaredé věci z vojny, i když jsem na ní nebyl. Ale někdy se mi zdávají celé dlouhé kusy scénáře… To si pak celý zpocený musím jít udělat do kuchyně šťávu…
Co vás na lovu kostrounů bavilo a z čeho jste měl obavy?
Bavilo mě to šílené napětí při tom lovu a ta zodpovědnost vůči předkům a zároveň jsem se kostrounů bál jak čert kříže… Vše, celý postup lovu znáte jen teoreticky a najednou ho dutič cítí pár metrů před vámi. Je to jak skočit poprvé padákem. Vsednete do letadla a ono stoupá a pak… A pak.. Jdete k těm dveřím a víte, že musíte skočit, protože by se vám smál celý oddíl, kdybyste se vrátili zpátky na zem tím letadlem. Ale pak v tom vzduchu jste odměněni tou krásou letu a vidíte vše jak na dlani a je ticho a klid…Je to skoro lepší, než být zamilovaný a s tou milovanou přicházet společně k orgasmu, protože to vzrušení z lovu, i když jen jako, a ty tři skoky mi už nikdo nevezme…