Vavřín ušlechtilý
(Laurus nobilis)
K tomu, kde se vavřín vzal, se poutá pověst z řecké mytologie. Bůh slunce a umění Apollón rozzlobil boha lásky Éróta. Ten jako pomstu vystřelil dva své pověstné šípy. Prvním zasáhl Apollóna, který vzplál vášnivou láskou k nymfě Dafné. Tu zasáhl Érós jiným šípem, který způsobil, že nymfa Apollóna odmítla. Apollón ji ale pronásledoval a zoufalá Dafné se raději proměnila ve strom – vavřín. Její tělo obrostlo kůrou a vlasy se proměnily v listy, strom má po ní svou krásu. Apollón pak nymfu oplakával a nosil na její památku alespoň několik jejích listů ve vlasech.
Zvyk zdobit vítěze vavřínem se od antiky přenesl až do středověku. Byli jím korunováni básníci i adepti vědy – bakaláři. Vavřín měl údajně i věšteckou moc. Staří Římané například věřili, že do domu, u nějž vavřín roste, neudeří blesk.
Požití plodu vavřínu – bobkového listu – v kuchyni doporučuje i Mattioli ve svém Herbáři.
Z latinského názvu „laurus“ vzniklo slovo „laureát“. Ve středověku získali noví doktoři po složení zkoušek vavřínový věnec a nazývali je „bacca laureati“, z čehož vzniklo zkomolením české slovo „bakalář“. (Bacca = bobule).
Všichni také známe rčení „usnout na vavřínech“ anebo „sklízet vavříny“.
Vavřín má samozřejmě široké využití v kuchyni, ale konzumovat ho ve velkém množství se nedoporučuje. Zvyšuje totiž krevní tlak. Můžete ho ale vyzkoušet v čaji podle Evy Moučkové – tam je v neškodném množství a pomůže třeba při potížích s trávením. Když ho přidáte do koupele, tiší prý bolesti končetin. Čerstvé listy vavřínu můžete také podrtit, smíchat s olivovým olejem, směsí potřít obklad a přiložit jej na bolavé klouby.
Bakopa drobnolistá (Brahmi)
