Vřes obecný
(Calluna vulgaris)
Lidově se nazývá břes, erika, jindavec, chvojčina, modrý rozchod a má ještě celou řadu lidových názvů. Jde ale o jednu jedinou rostlinu – vřes obecný. Tento keřík tvoří rozsáhlé porosty a kdysi byl například potravou pro ovce, protože ho mohly spásat i v zimě. Charakteristická barva vřesu je růžovofialová, ale v přírodě najdeme i vřes bílý. Pro svou nenáročnost jde o velmi populární okrasnou rostlinu, která má řadu barevných kultivarů. Ve středověku se z vřesu vařilo pivo, a to ještě před tím, než se začal používat chmel. Také se věřilo, že vřes chrání proti zlým silám a bílý vřes přináší štěstí. A vřesový med se považuje za pochoutku.
Vřes má ale i léčivé účinky. Obsahuje saponin, třísloviny, hořčiny a kyselinu křemičitou. Sbírá se nať době květu. Mimochodem, Slované nazvali osmý měsíc v roce „vřeseň“ – právě podle kvetoucího vřesu. Vřes se doporučuje především na nemoci ledvin a močového ústrojí – podporuje totiž vylučování kyseliny močové z těla. Pomáhá také při potížích s prostatou a doporučuje se i starším lidem při otocích nohou. Uklidňuje nervovou soustavu a zlepšuje spánek. Vřes se považuje za rostlinu, která nemá vedlejší účinky, doporučuje se ale neužívat ji déle, než po dobu 3 měsíců. Pak by měla následovat tříměsíční přestávka.
Zajímavosti: Ve středověku se používal jako přísada do piva. Bílý vřes prý přináší štěstí. Slované věřili, že vřes ochraňuje proti zlým silám.
Vřesový med je vysoce ceněným produktem a vřes samotný je důležitým zdrojem zimní potravy pro zvěř.
Od podobného vřesovce rostlinu rozeznáme jednoduše tím, že vřes obecný kvete na podzim, zatímco vřesovec na jaře.
Bakopa drobnolistá (Brahmi)
