Chat

psychiatr a psychoterapeut

prof. MUDr. Ján Praško

Tématem druhého dílu DoktorKY byly chorobné úzkosti a obsese. Máte s něčím takovým zkušenost? Zajímá vás, jak se bránit a kdy vyhledat odbornou pomoc? Ptejte se v našem pravidelném chatu!

Záznam chatu ze středy 11. února 2015

Denisa: „Dobrý den pane profesore, asi před 10 lety jsem v lese našla oběšeného muže. Od té doby jsem se začala bát sama doma. Nemohu spát, stále poslouchám zvuky a cítím pocit ohrožení, a to i přesto, že na muže v lese nijak nemyslím, ale pravděpodobně to ve mě spustilo nějakou reakci. Mám dvě děti a když jsem sama v noci doma (přes den tyto pocity nemám), neustále myslím na to, jak děti ochránit, cítím příšernou úzkost. I když se přěsvědřuji, že mi nic nehrozní, nedokážu se uklidnit. Mám navštívit psychiatra či psychoterapeuta. Můžete mi někoho doporučit ve Východních Čechách? Děkuji a přeji hezký večer.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Milá paní Deniso, to, co vás potkalo je těžké pro každého člověka a dosud jste se tím úplně nevyrovnala. Patrně trpíte posttraumatickou stresovou poruchou. Bylo by dobré vyhledat buď psychiatra, který vám může pomocí podáváním antidepresiv, nebo psychoterapeuta, který umí pracovat s traumatickou zkušeností. Pokud to trvá tak dlouho, nejlepší by byla kombinace obojího. Ve Východních Čechách je řada oborníku, nicméně Východní Čechy jsou velká oblast. Zkuste se zeptat u svého praktického lékaře, který bude znát odborníky ve vaší oblasti. JP“

anabel: „Dobrý večer. Několik let beru antidep. S diagnozou uzkostne depredivni porucha. Ničí mi život přes řadu úspěchu. Zejm. V oblasti práce. Roky.žijí v chudobě. Jen díky rodičům a moji obrovské iniciative to není horší. Je mi 36 let. Jsem hodně nadáná, ale jakmile ale nastane propad veškeré sebevědomí je pryč. Mám vtirave myšlenky : jak se nepodaří pracovat, jak jsem neschopná, hloupá, špatná. Viním se. Tlacim na sebe, musím se.vic snažit, at mi neuteče život. Jsem oběť této kritiky sama sebe. Patří i toto k okp?“

prof. MUDr. Ján Praško: „Může to patřit do OKP, ale podobné myšlenky jsou součástí různých úzkostných poruch. Pravděpodobně by vám pomohla kromě antidepresiv systematická psychoterapie, protože trpíte sebevýčitkami a to, co vás asi nejvíce drtí, je nadměrná sebekritika. JP“

Zuzana: „Dobrý den, OCD spolu s panickou poruchou mi bylo diagnostikováno před rokem, ve věku sedmnácti let, po mnoha letech nepříjemných pocitů - dotýkání se věcí symetricky oběma rukama, nestoupání na spáry a mnoho dalších. Jsem léčena Zoloftem. Čtu často o kognitivně behaviorální terapii, ale mám strach jí podstoupit. Kompulze jsou pro mne tak důležité, že představa, že někdo mi je bude odepírat, je nesnesitelná. Dále se i po roce nemohu se svou diagnózou smířit. Říkám si, že jsem blázen a všichni, kterým o mé nemoci řeknu, si budou myslet to samé. Je něco, co byste mi doporučil? Existují nějaká komunitní centra, kde bych se mohla setkat s ostatními lidmi s tímto onemocněním? Jsem z Jihočeského kraje. Nakonec bych vám moc chtěla poděkovat za vaši práci, četla jsem několik vašich knih a velmi mi pomohly s pochopením toho, co se mi děje.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Trpět OCD neznamená, že jste blázen. Kognitivně behaviorální terapie je v dnešní době nejúčinnější léčbou, problém je, že KBT u OCD dělá u nás jen velmi málo odborníků. V Jižních Čechách nevím o žádné komunitě, která by pomáhala lidem s OCD. V zásadě je slušná léčba v Praze a pak v Olomouci, kde jsou programy, na které jezdí lidé z celé republiky. JP“

Procházková Hana: „Dobrý večer,v září nám náhle zemřel můj bratr 45let,na náhlé úmrtí srdce,proběhla i soudní pitva,bohužel nám bylo sděleno,že se to stává,ale velmi těžce to nese moje maminka,které už je bohužel vdova a nyní ji umírá i její mladší bratr na akutní leukémii,už opravdu nevíme jak ji zapojit do života“

prof. MUDr. Ján Praško: „Milá paní Hanko, je to v krátké době velmi mnoho těžkých stresů, které prožíváte. Možná by vám pomohlo vyhledat psychoterapii ve svém okolí, najít někoho, o koho se můžete opřít, protože napětí a bolest, které prožíváte se potřebujete naučit unášet. JP“

Monika: „Dobrý den, pracuji na seminární práci jejímž tématem je OCD. Jakou literaturu byste mi k tomuto tématu doporučoval (kromě vašich knih, které jsem již přečetla)? Také se chci zeptat jaký způsob léčby považujete za nejvhodnější pro pacienty trpící OCD?“

prof. MUDr. Ján Praško: „V zásadě existují pouze dva doporučené typy léčby, a to je KBT a některá antidepresiva. To platí v celém světě a doporučují to všechny doporučené postupy ve kterémkoliv státě. Další publikace můžete sehnat pouze v angličtině. JP“

Marek Z.: „Dobrý den Pane doktore, byl jsem u vás v Bohnicích v Praze hospitalizován před lety vadí mě hlavně špína, ale nebojím se bacilů a nemocí ale myslím si že tato špína znehodnocuje to na co se dostane a pak si toho nemůžu vážit pokud to neočistím. Nemám možnost se přesvědčit o tom že to čeho se bojím je nereálné protože ta dotyková špína není vidět a pokud ji neodstraním je věčná. Obávám se že KBT mě nejspíš nepomůže rád bych použil zdravější myšlenku ale nechci to zas přehánět nevím jak by ta zdravá myšlenka měla vypadat co mi prosím poradíte. Děkuji za odpověď!“

prof. MUDr. Ján Praško: „Pomoci vám kromě KBT mohou také antidepresiva. Typ obsesí, které máte, je častý a léčil jsem v minulosti mnoho lidi s podobným problémem. Většině se minimálně ulevilo, někteří se zbavili obsesí plně. Je však fakt, že je to poměrně namáhavé. Zdravou myšlenku se musíte naučit si sám vytvořit, tu vám nikdo nemůže doporučit, protože byste ji nevěřil. Pokud můžete, vyhledejte odborníka na KBT JP“

Miriam: „Dobry den, da se obecne rici, ze KBT je uspesnejsi nez antidepresiva? Dekuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „To je těžko říci, záleží na druhu obsesí i na odhodlání pracovat v KBT. Účinnost je krátkodobě podobná, dlouhodobě má lepší výsledky KBT. JP“

Miloslava: „Dobrý večer pane doktore, prosím o radu. Neustále v duchu počítám, a to kroky při chůzi, stromy, patníky okolo cesty při jízdě autem, vlakem. Písmena v různých nápisech. Musím se dopočítat sudého počtu, pokud není sudý počet, tak si slova v nápisech v duchu upravuji tak aby byl počet písmen sudý a stromy pokud nejsou sudé vždy hledám další strom do počtu. Většinou počítám pouze v sudých číslech, tzn, 2, 4, 6 atd. Jak se toho zbavit? Děkuji za radu“

prof. MUDr. Ján Praško: „Milá paní Miloslavo, patrně se toho sama nezbavíte, potřebujete odbornou pomoc, buď psychiatra nebo KBT terapeuta. Antidepresiva zpravidla zmírní příznaky, pokud se jich budete chtít úplně zbavit, bez psychoterapie to patrně nepůjde. JP“

Láďa: „Dobrý večer, pane profesero. Mám v práci kolegyni, u které sleduji delší dobu, resp. už dva roky, že vždy odchodu s kanceláře zamkne kancelář na dvakrát a několikrát zkouší, zda kancelář je opravdu zamknutá. Někdy udělá pár kroků a vrátí se zpět ke dveřím kanceláře, aby vyzkoušela opět, zda zamkla. Není to nic příjemné neustále slyšet, jak "tříská"dvěřmi. Kromě toho jsem i zažil to, že jak si zamkne auto na dálkové ovládání, tak ještě pro jistotu obejde celé auto, aby vyzkoušela, zda je auto vůbec zamknuté. A když jde na záchod, tak si se sebou vezme vlhčené ubroušky a ručník a to je jediná kolegyně, která tohle dělá. Chápu, že tohle je z důvodu chygieny, ale zdá se mi, že tohle je už moc. Chtěl bych proto poradit, zda ji mohu něco říci ohledně těch věcí, co dělá? Upozornit ji nebo jak mám na to reagovat, hlavně ,co se týče zkoušení uzamknuté kanceláře. Předem děkuji za odpověď.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Můžete ji říci, že jste se díval na pořad o OCD a že víte, že lidi podobné problémy trápí, zda by nechtěla vyhledat pomoc. I když musím říci, že je potřeba být opatrný, protože pouze z toho, co jste mi napsal, nejde OCD diagnostikovat. Záleží také na tom, jaký máte mezi sebou vztah. Pokud je dobrý, tak vaše doporučení příjme, pokud nikoliv, tak se na vás naštve a naopak se proti jakémukoliv doporučení zatvrdí. JP“

Darja: „Dobrý večer pane doktore, můj tatínek prodělal před rokem slabou mrtvičku a od to doby se občas pomočuje. Vzhledem k tomu, že se tak neděje pravidelně, nemůže to být psychického charakteru. Je mu 72 let a moje maminka je lehce despotická...“

prof. MUDr. Ján Praško: „Nevím, co vám mám odpovědět, protože jste nenapsala otázku. Patrně to bude důsledek mozkové příhody, nicméně i tak se to může zhoršovat, když je ve stresu. JP“

lucie: „Hezký večer pane doktore, jsem už opravdu zoufalá... Nyní žiji s přítelem v novém bytě, odstěhovali jsme se od rodičů a mě trápí panická úzkost..beru jiż druhé antidepresiva ( asi od 17 let ) a nepomáhají...nejsem schopná jít ani do obchodu nebo někam mezi lidi okamžitě mě přepadá pocit strachu a úzkosti a musím z toho místa hned odejít..nejhorší je že mě panická úzkost začala zase teď po operaci štítné żlázy, předtím jsem měla asi rok klid nemusela jsem brát ani prášky..hodně mě to trápí ani psychoterapie mi nepomáhá a já už jsem z toho zoufalá..děkuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Milá paní Lucie,¨ pomoci vám mohou některá antidepresiva a cílená psychoterapie zaměřená na panické záchvaty, tu jste patrně neprodělala. Vyhledejte někoho, kdo dělá kognitivně behaviorální terapii, která je pro léčbu panické poruchy nejúčinnější. JP“

Alena: „Dobrý večer,mohou se úzkostné ataky projevit pouze fyzickou indispozicí,bez vědomého pocitu úzkosti ?“

prof. MUDr. Ján Praško: „Určitě mohou, protože někteří lidé trpící úzkostnou poruchou (skoro 25%) si uvědomují jen tělesné příznaky úzkosti a psychologickou úzkost neprožívají. Tak je tomu u panické poruchy, často u somatoformních poruch, disociativních poruch a méně často i u dalších poruch. JP“

Vladka: „Dobrý večer, mám strach ze smrti , s úzkosti se budím, se stejně jako před lety“

prof. MUDr. Ján Praško: „Tak to bývá u lidí, kteří trpí panickou poruchou nebo některou ze somatoformních poruch. Doporučují vyhledat psychiatra, protože pomoc je možná a zpravidla účinná- JP“

Dita: „Dobrý den, memu 17 letemu synovi pre mesice potvdili OCD a panickou poruchu, nasadili mu leky Anafranil a Risperdal. Muzu prosim vedet, jak je dlouho doba lecba a zda je mozna lecba pomoci psychoterapii a po case vysazovat leky? Dekuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Léčba je zpravidla dlouhodobá, nejčastěji léta, protože příznaky ustupují velmi pozvolna a i když je člověk bez obsesí, doporučuji ještě 2 roky antidepresivum užívat, jinak hrozí rychlý návrat potíží. OCD je možné léčit také pomocí kognitivně behaviorální terapie, pak nejsou léky nutné, ovšem je to poměrně velká dřina. Také je u nás málo odborníku, kteří KBT u lidí trpících OCD dělají. Možnost je v Praze a v Olomouci. JP“

Liliana: „Vážený pane profesore, již 11.rokem trpím úzkostnou poruchou (je mi 29 let), beru AD (nyní Zoloft). Někdy se i napiji alkoholu - je mi po tom dosti zle, i když toho nevypiji mnoho...je to způsobeno léky? Jaká je "správná" míra... vím, že by se neměl požívaz alkohol, ale přeci jen se tomu nelze vždy ubránit... Dále se mi začalo objevovat divné pořítání v hlavě - vše musí být jiné číslo , než-li čtyři.... pořítám, kolikrát si vymáčknu mýdlo, obmotám toalet.papíru atd... a nesmí to být 4... pak se to "zvrhlo" i na násobky čísla 4... (pro mě to skrytě znamená neúspěch ve škole - 4 = neuspěl ve zkoušce... Lze se toho nějak zbavit...? Psychiatrička mi s tímto problémem neporadila. Děkuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Potřebujete Zoloft v nejvyšším dávkování nebo najít si KBT terapeuta a začít se systematickou psychoterapii, jinak se tím budete trápit léta nebo i celý život. Ovšem pomoc je možná, nicméně je to pro každého poměrně značná dřina. Alkoholu, pokud vám nedělá dobře, se vyhněte, dlouhodobě OCD zhoršuje, není to až tak kvůli lékům, jako kvůli tomu, že vám vyplavuje serotonin, který v boji proti OCD potřebujete. JP“

Zdenka Frýdová: „Dobrý večer pane profesore, je mi 61 let. V roce 1996 jsem prodělala akutní psychózu, po té cca 2x po dalších 6 letech lehčí psychotické krátkodobé příznaky a v roce 2011 mi psychiatr změnil z diagnozy "schizoafektivní porucha" na "bipolární poruchu" a nasadil Abilify. V 2012 jsem konečně ze stresujícího zaměstnání nastoupila do starobního důchodu a od té doby se cítím velmi dobře bez psychických výkyvů a beru 5 mg Abilify denně. Poslední 2 měsíce jsem začla brát 5 mg jen obden, neboť vzhledem mému věku a rodinné dispozici k mozkové mrtvici (matka i otec na ní zemřeli) se této nemoci bojím. Stále se cítím velmi dobře bez výkyvů . Můj dotaz: Lze takto brát neuroleptikum (tj. obden), když u nás se neprodávají 5 mg tablety Abilify a u nás prodávané tablety 10 mg lze těžko rozdělit na 4x 2,5 mg ? Moc Vám děkuji za odpověď a mnoho úspěchů a zdraví Vám přeje Zdenka“

prof. MUDr. Ján Praško: „Nejsem schopen vám opravdu fundovaně poradit mailem, protože to může udělat pouze psychiatr, který vás dlouhodobě zná a zná vaši reaktivitu na léky. Myslím, že 5 mg denně není až tak vysoká dávka, abyste se ji musela obávat. Pokud jste dlouhodobě v pořádku, promluvte s psychiatrem, kterého dobře znáte a zvažte závažnost atak v minulosti i délku období, kdy jste v pořádku, až pak uvažujete o změně dávkování nebo léku vůbec. JP“

martin: „Dobrý večer, je nutné mít pro návštěvu psychiatra doporučení od svého všeobecného lékaře? Děkuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Nemusíte, psychiatr je také lékař prvního kontaktu JP“

Denisa: „Dobrý večer, v pořadu nebylo uvedeno,jak se léči Obsedantně kompulzivní porucha... samozřejmě je třeba navštívit odborníka, ale dále nebylo vysvětleno, co je lékařem doporučeno. Léky? Terapie? Syn má problém s bakteriemi, přehnaně často si myje ruce a často se sprchuje......Děkuji za odpověď.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Obojí je možné. Jak podávání antidepresiv, tak kognitivně behaviorální terapie jsou podobně účinné. Lépe začít léčbu dříve, než OCD začne být chronické, čím později léčba začne, tím je těžší. JP“

Lenka: „Můj synovec má 14 let a trpi obcasnymi depresemi, zachvaty vzteku. Muzete mi prosim poradit na koho se obratit s pomoci mu? Dekuji za odpoved, je to dost nalehave, vcera vzal na svou matku nuz kvuli tomu, ze mu vzala drat od pocitace, synovec se zhorsil ve skole.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Nejlépe mu pomůže dětský psychiatr. Za podobnými potížemi je často trápení se dítěte, jeho nejistota o sobě, pocity méněcennosti. JP“

Jiří: „Dobrý večer pane profesore, myslím si, že mám obsese. Před spaním musím zkontrolovat, zda jsou zamčeny dveře a okna. Když jdu do práce zkontroluji, zda jsem vypnul domácí spotřebiče. V práci kontroluji opakovaně částky v účetnictví a čísla účtů. Je to velmi zničující. Kvůli této obsesi se dostávám pozdě z práce domů. Trápí mě to již 3 roky. Mohl by jste mi prosím poradit, jak se mám obsese zbavit a kde mám vyhledat odbornou pomoc. Moc Vám děkuji za odpověď. Jiří“

prof. MUDr. Ján Praško: „Milý pane Jiří vyhledejte ambulantního psychiatra. Základní léčba volby jsou antidepresiva na kognitivně behaviorální terapie. Ovšem KBT terapeutů, kteří pracují s OCD je v republice zatím málo. Pokud však někoho takového máte ve svém okolí, může vám pomocí i bez užívání antidepresiv. Očekávejte však, že to je docela dřina. JP“

Eva: „Dobrý večer. Mám strašnou fobii z ledu s velkými úzkostnými stavy. Neustále na to myslím, že musím do obchodu, k lékaři a pod. Bojím se vyjít ven. Přesto si stále říkám, že se musím překonat a zkusit to. Když to pak dokážu, tak jsem na sebe moc hrdá. Co mám udělat, abych se tohoto stresu z ledu zbavila. Děkuji za odpověď.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Potřebujete vyhledat psychoterapeuta, který je zvyklý pracovat s fobiemi a úzkostmi. Mohla by pomoci i antidepresiva. JP“

Jana: „Dobrý večer, pane doktore. Moje maminka (54 let) si ráda nechává věci. Ať už to jsou krabičky na jídlo, plechové dózy, hrníčky, oblečení a další. V oblibě má také výprodeje z druhé ruky, kdy nabízejí třeba kus oblečení za 10Kč. To se pak musí hlídat, aby jedna taška stačila. Strašně nerada něco vyhazuje a nám se tak zaplnila půda oblečením ještě z našich dětských let, špižírnu máme plnou sklenic, igelitové sáčky se hromadí, police a skříně přibývají, ale pořád jich není dost. Chápu, že věci "se můžou ještě hodit", ale kdy je hranice ještě běžné šetrnosti, a kdy už je to příliš? Velmi děkuji za odpověď. Jana“

prof. MUDr. Ján Praško: „Podle popisu může maminka trpět OCD a potřebovala by vyhledat pomoc, jinak z toho bude sama nešťastná a okolí také. Zkuste ji pomoci, aby našla odvahu odborníka vyhledat. To co popisujete je už za hranici běžné šetrnosti. JP“

Jana: „Dobrý večer,pane doktore,10 let beru frontin0,5 denně, trpím úzkostma, zároveň mám hrůzu ze závislosti na prášcích. Navštívila jsem psych. Obdržela antidepr.eliceu,alergická reakce? Projevilo se mi vitiligo( je mi 57let) ted beru asentru0,5a mám vyrážku v obličeji. Co mám dělat?“

prof. MUDr. Ján Praško: „Nevím, zda vyrážka nutně musí souviset s užíváním antidepresiva, ale pokud ano, tak je potřeba vyhledat jiné. Frontin je lék, který sice krátkodobě úzkost ztlumí, ale dlouhodobě je nevhodný, 10 let znamená, že jste na něm závislá. Patně potřebujete vyhledat psychoterapii a znovu probrat s psychiatrem medikaci. JP“

Diana: „Pane profesore, mám obavy z běžných situací, nemohu usnout, strach z nemoci, z jízdy dopravními prostředky. Jaká antidepresiva by mi pomohla?“

prof. MUDr. Ján Praško: „Asi více by vám pomohla systematická psychoterapie. Antidepresiva po mailu ordinovat nedovedu, protože zvážit, které antidepresivum je nejvhodnější je možné až po důkladném vyšetření. Patrně trpíte agorafobii a panickou poruchou, ale na to je informací málo, abych to odpovědně mohl říci. Zde pomáhají nejvíce antidepresiva ze skupiny SSRI. JP“

Zuzana: „Pane doktore, je mi 63 let a zhruba od 18 let trpím poněkud jiným problémem než se tady řeší a to sociální fobií, jejíž projevy mi doslova zničily život. Konkrétně u mně se projevuje panickým strachem z konzumace jídla a pití na veřejnosti, takže se celý život snažím těmto situacím vyhýbat, což je často velmi složité. Vím, že se zabýváte i tímto problémem, mohl byste se v pořadu s paní doktorkou Cajthamlovou zabývat i tímto problémem? Myslím, že by to uvítalo hodně lidí s podobnými problémy.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Sociální fobie je velmi častá, většinou začíná v mladém věku. Potřebujete psychoterapii a patrně malou dávku antidepresiv a pak postupně se přestat vyhýbat, protože vyhýbání vždy fobii postupně zhoršuje, protože si člověk stále méně věří. JP“

Jitka: „Dobrý večer pane doktore, chci se zeptat jestli máte praxi i v Praze nebo mi doporučit na koho se obrátit. Děkuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Bohužel v Praze teď nepůsobím, ale je tam cca 160 psychiatrů a nejméně stejný počet psychoterapeutů. Protože nevím, čím trpíte, nevím také koho vám doporučit. Pokud trpíte OCD o čemž byl pořad, tak asi nejlepší je vyhledat Národní ústav duševního zdraví (předtím PCP) JP“

Lenka: „Dobrý den, chci se zeptat na kombinování alkoholu s antidepresivy. Užívám zoloft 100mg denně. Chápu, že opíjet se není vhodné, je mi potom velmi psychicky zle, ale vadí i jedno pivo k obědu? Děkuji za odpověď.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Jedno pivo patrně moc vadit nebude, ale dvě už jsou za hranicí. Ani ne tolik kvůli Zoloftu (i když zbytečně více zatěžujete játra), ale proto, že alkohol vyčerpává zásoby serotoninu, který se snažíte pomocí Zoloftu nahromadit. Větší pití je jako vypuštění přehrady.. další dny se můžete cítit hodně špatně. JP“

RadkaO.: „Dobrý den, dřív jsem v metru stoupala na schody, kde byla uvedená čtyřka a říkala jsem si, že budu mít štěstí. Pak se to trochu stupňovalo, ale od té doby co mám děti mě to trochu zdržuje. Někdy jsem za trdlo, když třeba ve zprávě nepoužiju nějaké slova, protože mám pocit, že když je použiju, tak se něco stane, někdy jsou to docela klíčová slova a já se snažím je přesto nahradit. Mám i další nesmyslné rituály, které nejsou tak časově náročné, ale štve mě to. Určitě si o této poruše něco načtu a budu se snažit nějakým způsobem tomu sama čelit. Chtěla jsem se proto zeptat, jestli je nějaká základní rada, jak si v takové chvíli pomoci. Jaké by měly být výsledky, při tom mém snažení, například v časovém horizontu abych poznala, že jsem na dobré cestě nebo že to sama nezvládnu. Před dvanácti lety jsem pracovala v Amepře a byla jsem tak na některých Vašich přednáškách. Když jsem byla v pubertě pokousal mě pes a já se začala až panicky bát, jedna z těch přednášek mi opravdu pomohla. A to, kdy jsme vyprávěl o terapii v metru, tuto terapii jsem si upravila a když jsme si pořídili psa, začala jsem chodit na cvičák, začátek byl krutej, ale opravdu se, až na některé výjimky, psů nebojím, takže dodatečně děkuji. Možná se ještě zeptám, jestli o této poruše nepřipravujete nějaký seminář:). Radka O.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Milá Radko, základní rada je vyhledat psychoterapii, jinak žádné jednoduché rady nefungují. Další možností je začít užívat antidepresiva, která sníží nutkavost, kterou popisujete. To, jak jste si pomohla od fobií je výborné. Podobně jediné, co může nakonec pomoci je, že přestanete rituály úplně dělat, i když vám zpočátku bude z toho úzko, zkusíte to vydržet a už se k ním nevracet. Bez pomoci terapeuta to však většina lidi neudělá. JP“

S: „Dobrý den,byla mi loni diagnistikována panická porucha a po různývh vyšetřeních od psachiatra.Dostal jsem antidepresiva elicea.na smírnění pocitů psachyiky a symptomů jako brnění hlavy,svědění atd. Léky jsem po mírnění symptomů vysadil asi po 2 měsících a chci to zvládnout bez nich. Nyní se mi trochu po 4 měsících ozvali tyto symptomi brnění a svědění a nepříjemné tlaky v oblasti hlavy a očí a tím paniky asi spojené.A cítím,že se nemohu kolikrát uvolnit napětí. Doporučoval by jste zas nějaké léky jestli to vůbec léčí(jako elicea ). Děkuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Elicea byl přesně lék na to, čím trpíte, ale i po odeznění příznaků potřebujete antidepresivum užívat ještě 2 roky, jinak se příznaky vrátí téměř u každého. Jinak by vám mohla pomoci také psychoterapie, je však málo dostupná. JP“

Pavlína: „Dobrý večer pane profesore. Trpím OCD více jak 11 let. Strach vzniká z nevysvětlitelných věcí a nadpřirozena. Stačí mi, když se o nějakém takovém tématu jen někdo baví v hromadné dopravě a okamžitě "infikuji" veškeré věci, které mám na sobě a musím je vyhodit do popelnice. Beru antidepresiva a léky na doplnění serotoninu, ale jen zmírňují situaci. Léčba formou KBT mě z těchto důvodů neuvěřitelně děsí. Mohl by jste mi poradit, jak dál... jsem ochotna absolvovat i operaci... toto není život. Děkuji.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Patrně kromě antidepresiv může pomoci pouze KBT. Protože jsem pomocí KBT léčil spoustu pacientů a většina z nich měla předtím z léčby strach, vím, že když se tento strach překoná, tak je to začátek velmi dobrý pro překonání obsesí a kompulzí. JP“

josef: „muze brani antidepresiv mit do budoucna neblahy vliv na psychiku cloveka? dekuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Braní antidepresiv má spíše blahý účinek na psychiku, protože jsou to léky, které udržuji dobrou rovnováhu působků v mozku, které jsou v nepořádku. Nicméně i antidepresiva u některých lidí působí to, že trochu oploští prožívání v životě-jak uberou úzksoti a deprese, tak trochu ohladí radostné prožívání. Neděje se tak u každého, a pokud k tomu dochází, je potřeba to s psychiatrem probrat a vybrat jiný druh antidepresiva, který to dělat nebude. JP“

Gábina: „Dobrý den pane profesore, chtěla bych se zeptat, zda když se straním kolektivu a prostě tak nějak nemám ráda lidi a kontakt s nimi nevyhledávám a hlavně jsem tak spokojená, vlk samotář, jestli je to normální nebo jestli jsem jak mi bylo řečeno "asociál"? Když ve společnosti lidí jsem, tak žádné potíže nemám. Jsem spíš až moc sebejistá. V pubertě jsem se léčila na nějaké kombinované poruchy osobnosti, paní doktorka mé mamce řekla, že má nemoc by se dřív označila tak, že jsem "psychopat". Byla jsem i v léčebně. Moc si toho nepamatuju, něco jsem vytěsnila a něco mám v mlze z antipsychotik, která jsem tehdy brala. Jen bych nerada něco zanedbala a skončila zase s "našlehaným mozkem" a očima vsloup.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Lidé kteří se vyhýbají kolektivu nejsou "asociálové", ale trpí nejčastěji sociální fobii. Ta souvisí se sebedůvěrou a sebevědomím. Většina psychiatrů v tomto státě je rozumných a bude vám umět napsat léky, ze kterých nebudete mít "našlehaný mozek" a které vaší úzkost sníží. Antipsychotika nejsou léky, které by vám se sociální úzkosti pomohly, ty se dávají, pokud člověk prožívá psychózu - a tam mohou velmi pomoci, jinak zpravidla nemá smysl je podávat. JP“

Alena: „Dobry vecer,pane profesore.Muj manzel vysokoskolak, 65ti lety, ma od ledna 2014 velke problemy.V cervenci jsem vyhledala psychiatricku,ona vyrkla,ze to je OCD a uziva Sertralin. Malilinko se situace zlepsila. Hleda nazvy pisnicek a kdo je zpiva,nesmim si poustet jinou hudbu, nechce chodit ven,kdyz jde nekdo proti nemu,hned mu nekoho pripomina a nevi koho, pak co znamenaji zkratky, kdo je napr.na bildbordech, vsude na obleceni jsou nejaka pismena a on musi zjistit, co to znamena a dalsi priznaky. V lecbe zatim nevidim pokroky,lekarka ho pouze vyposlechne,da leky,nepomaha mu zlepsit situaci. Bylo by lepsi ji zmenit? Moc dekuji.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Nevím, zda máte změnit lékařku, je možné, že ústup příznaků u vašeho manžela je opravdu pomalý a také dávka sertralinu nemusí být dostačující. Ze všeho nejvíce by však potřebovat systematickou psychoterapii, protože účinnost antidepresiv u něj může mít své limity a on se potřebuje naučit svým obsesím postavit. JP“

Pavlína: „Velice děkuji za informaci. Ještě bych se ráda zeptala, zda se tato léčba provádí izolovaně a v jakém časovém horizontu. Také by mne zajímalo, kde bych se mohla na tuto léčbu přihlásit. A v poslední řadě... jsou to věci nehmatatelné tzn. nějaký způsob přibližování či zvykání si na ně není možný. Dá se řešit i tento druh strachů?“

prof. MUDr. Ján Praško: „Psychoterapie se provádí jak individuálně tak skupinově. Obojí má jak výhody tak nevýhody. V poslední letech pracují více se skupinami, protože zároveň mohu pomoci více lidem a také si lidé ze skupiny nesmírně pomáhají navzájem. Přibližování a zvykání je možné i na věci nehmatatelné, dokonce i k úplným fantaziím, kterých se člověk bojí. JP“

Lenka: „syn,20 let,má strach ze seznamování,popř.i při něčem,co je pro něj v životě změna, trpí žaludeční nevolností,nadměrným sliněním,zvracením ze stresu.Jak pomoci?“

prof. MUDr. Ján Praško: „Určitě má navštívit odborníka, nejspíše psychologa, popřípadě psychiatra, pokud je to těžší a velmi to v životě vadí. Pomůže mu jak psychoterapie, tak malé dávky antidepresiv. JP“

František: „Dobrý večer, mám neurologické onemocnění a musím brát 2 druhy léků (depakine chrono a lamictal). Tyto léky se podobají antidepresivům, neboť je berou i lidé s psychickými poruchami. Poslední dobou se začali u mne projevovat obsese - např. opakovaná kontrola zamčených dveří apod.. Mohou být tyto obsese následkem léčby neurologické nemoci. Chtěl bych se Vás zeptat, zda je možné u vás podstoupit terapii. Děkuji za odpověď.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Obsese nebudou následkem výše popsaných léků, ale mohou být projevem neurologického onemocnění. U mně přímo léčbu postoupit momentálně nemůžete, protože vedu kliniku. Vedu sice také docházkovou skupiny pro lidi s OCD, ale ta bude už končit a další skupinu budu věnovat jiné poruše. OCD skupinu budu zase dělat nejspíše na podzim. Je však možné být hospitalizován na našem psychoterapeutickém oddělení, kde jsou dva šikovní lékaři, kteří umí pracovat s lidmi s OCD, protože jich tam mají pořád minimálně 7-8. JP“

Kateřina Z.: „Je mi 45 let, prodělala jsem nedávno odebrání obou vaječníků, ztratila jsem zaměstnání a nemohu najít nové, manžel pije, také je bez zaměstnání. Mám velké existenční problémy a trpím úzkostí. Beru Lexaurin 9 g denně a jsem na něm již asi závislá. Podle různých odborných článků mám pocit, že má úzkost se mísí s depresí, špatně zvládám každý stres - dříve jsem vydržela hodně. Jak odliším úzkost od deprese a pakliže mi psychiatr nasadí antidepresiva (již jsem u něj byla a napsal mi Lenuxin), zatím jej však neberu, protože v letáčku popsané vedlejší účinky se mi zdály tak hrozné, že to vůbec nevypadá jako pomoc. Je deprese a úzkost léčitelná?“

prof. MUDr. Ján Praško: „úzkost a depresi sama odlišovat nemusíte, to nechte odborníkovi. Úzkost se projevuje napětí, deprese bezmoci. Většinou se objevují spolu. Antidepresiva naštěstí léčí jak úzkost tak depresi. Lexaurin je bohužel lék, který je schopen dlouhodobě k depresi přispívat, i když krátkodobě tlumí úzkost. Měl by se užívat nejdéle 2 měsíce, pak je už člověk na něm závislý. Možná že se dokonce podílí na tom, co prožíváte velkým dílem. Jak deprese tak úzkost jsou léčitelné, znamená to však poměrně velkou kázeň a snahu, protože v této situaci, která je pro vás těžká, potřebujete kromě léků také psychoterapii, a ta může být náročná. JP“

Dagmara: „Dobrý večer, chtěla jsem se zeptat, zda antidepresiva léčí i neurozy, časté nucení na močení, nespavost, rozčilování kvůli maličkostem, stálé napětí. Děkuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Antidepresiva se používají stejně dobře na úzkostné stavy jako na depresi. Dokonce u některých typů úzkosti jsou vůbec nejlepší volbou léčby. To, co popisujete, jsou příznaky úzkosti, bylo by dobré navštívit odborníka, ať se zbytečně netrápíte a dále se to nezhoršuje.¨ JP“

Kateřina: „Dobrý večer pane doktore. Maminka má potvrzenou tuto diagnózu. Ale má problém s pravidelnou návštěvou odborníka. Je nějaká terapie se kterou bych ji mohla doma pomoci? Děkuji za odpověď s přáním hezkého dne Kateřina“

prof. MUDr. Ján Praško: „Moc si to bez odborníka představit neumím, dokonce i pro odborníka je léčba OCD poměrně namáhavým úkolem. Maminka musí v prvé řadě léčbu chtít, bez toho ji nepomůže nikdo. Pokud můžete, sežeňte si naší knihu, kde spoustu doporučení uvádíme, nicméně jsou to doporučení, které spolupůsobí s léčbou, zpravidla nestačí samotná. JP“

Maja: „Dobry den, dalo by se v pripade KBT ucinne postupovat i podle knihy (jako laik)? Dana osoba se totiž moznosti hromadne terapie vyhyba. Dekuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Nevím zatím o nikom, komu by se to jako laikovi povedlo, protože ani většina profesionálů to neumí. To, že se někdo skupinové psychoterapii vyhýbá je pochopitelné, nicméně když to překoná, velmi to může pomoci. JP“

Helena: „Dobrý večer pane profesore, mám dotaz. Musím se stále skrabat ve vlasech. Pracuji ve stresujícím prostředí jako telefonistka. Zde to začalo. Nyní mne trápí problém i doma. Nemohu se ovládnout. Co mám dělat. Je to bolestivé a všimli si te úchylky i ostatní ale nemohu se toho sama zbavit. Děkuji za odpověď“

prof. MUDr. Ján Praško: „tak nezbyde, než vyhledat psychoterapeuta. Je to zlozvyk, ale může být velmi houževnatý a člověk často nemá vůli jej zastavit. Někdy pomohou antidepresiva, protože sníží celkové napětí, ale není to tak jisté. JP“

Pavel PURM, Horní Maršov, okr. Trutnov: „Dobrý večer pane Dr. Praško. Dodatečně Vám gratuluji k profesůře - prý jste ji měl obhájit cca +/- někdy na jaře r. 2010 ?? Chci Vás jenom touto cestou pozdravit a říct, že s láskou a úctou na Vás často myslím a jenom vtom nejlepším vzpomínám. Také Vám chci ještě jednou poděkovat zato, jak jste mi v Praze na PCP hodně pomohl a díky Vám jsem mohl znova a zdařile restartovat můj dosavadní, už tak zhýralý, život. A vždy, když mám problémy v OCD, tak si vzpomenu na Vaše rady, které jste mi dával a které mi dodnes pomáhají. Teď od 23.2 do 8.4. nastupuji v Praze do nově letos otevřeného NUDZ. Tak by mě strašně potěšilo, kdyby jste měl cestu do Prahy a našel si trošku času, ve vašem už tak hodně nabitém celoročním programu, a někdy v tomto termínu jste se tam aspoň jednou zastavil a mohl jsem Vás osobně pozdravit !? Dotaz k tématu: pane profesore, můžete mi prosím poradit = mívam teď špatnou koncentraci, soustředěnost a jsem roztěkaný na určitý cíl nebo objekt a mám zabíhavé obsedantní myšlenky ! Např. při četbě knihy nebo sledování nějakého pořadu v televizi ? Předem Vám moc děkuji za odpověď PS. jinak v televizi jste byl excelentní, jako vždy !!!“

prof. MUDr. Ján Praško: „Dobrý den Pavle,¨ do NUDZu se bohužel v dané době nedostanu. Po pravdě nevím, co vám poradit, protože jediné, co může pomoci, je nedovolit obsesím, aby vás ovládali. A to Pavle už dávno víte, ale také víte, že to není jednoduché. Prostě je ignorovat nebo si jich nevšímat, nezabývat se jimi. JP“

tibor spalek: „Dobry den pane profesore, my Vas milujeme, zdravi Barrandov, odpovidat nemusite:) leda by by nejaky lepsi lek nez anafranil...“

prof. MUDr. Ján Praško: „Pěkný večer přeju Tibore, doufám, že se vám daří slušně. JP“

drahomira: „dobry vecer, moje 15tileta dcera ma podobne priznaky a problemy, ktere zaznely dnes v poradu. Drive si dlouho a dukladne chystala postel, aktovku apod. Nyni, v souvislosti s vysvedcenim a vypetim ve skole, kde navic je tercem posmechu, se zacala projevovat tim, ze nemuze polykat a jakmile zacne jist, zacne se dusit a davit. Jiz drive jsme chodili k psycholozce bez nejake uspesnosti. Ted jsme navstivili jinou psycholozku a ta nas poslala kpsychiatricce, ktera aniz by dceru videla, rekla, ze jina moznost nez leky neni a tady od vas ctu, ze v Olomouci je mozna lecba pomoci kongitivnebeh.terapii. mohl byste nam prosim nekoho doporucit< Jsme z Olomouce. Dekuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Nevím, zda to půjde bez léků, ale je to možné. Objednejte se na naší pedopsychiatrické ambulanci na klinice k pani doktorce Jelenové. JP“

Jana K.: „Nepřevažují negativní účinky často předepisovaných antidepřesiv - například Cipralex a podobně nad jejich kladným působením na středně těžkou depresi. Dá se středně těžká deprese bez sebevražedných myšlenek zvládnout pomocí například kombinace L-tryptofanu a Saframylu a současně skupinovou terapií?“

doktor1984: „Nepřevažují, ale ńějaké se dostáví, je potřebné do probrat se svým psychiatrem, Středně těžká deprese se někdy podaří zvládnout i psychoterapii, nicméně není to jisté. JP“

tom: „je ocd dědičné dík“

doktor1984: „V některých rodinách je častější, ale pokud to některý s potomků zdědí, tak to není OCD ale vloha k němu, podílejí se na tom další vlivy z výchovy, pravidla v rodině, zážitky v průběhu života. JP“

Kateřina: „A jak se kniha jmenuje? Máte jich hodně... :-) Děkuji“

doktor1984: „Obsedantně kompulzivní porucha a jak se ji bránit.“

Roman: „Dobrý večer, už ve škole jsem měl problém vystupovat před celou třídou, od té doby mám problém s prací ve větším kolektivu, naštěstí mám skvělou samostatnou práci, kterou si vydělám a jsem v pohodě, ale nechci to takhle donekonečna, nemám žádné mentálná poruchy, jsem inteligentní a velmi nadaný. Je za tím jen stydlivost a bloky z minulosti a nedostatek sebevědomí? Dále ostych z mluvení před kamerou, i z legrace... Pomůže jen trénink a terapie ve skupině nebo to můžu překonat sám, když se těm situacím nebudu vyhýbat a půjdu do "nich". Děkuji“

doktor1984: „Když se opravdu nebudete vyhýbat ani nijak zabezpečovat, tak to překonat můžete. Není to však snadné a je lepší mít v tom podporu psychoterapeuta. JP“

Iva: „Dobrý večer, je mně 45 let a obsese mám již od 20-ti let. Projevuji se různě. Některé nové nastoupí, když jiné ustoupí. Paradoxně, když vše ,,zkontroluji" je mně na malou chvíli dobře, ale to trvá opravdu jen chvíli. Mám vše napsané na papírcích a přesto si vše stále dokola opakuji. Hrůzu mám i z toho, kdyby se mně papírky ztratily, měla bych pocit, že mně někdo sebral pevnou půdu pod nohama. Když odejdu z bytu, tak po návratu odškrtávám, zda jsem vše přinesla, kontroluji takto i manžela a své dcery(22, 18). Někdy mám pocit, že již nechci žít, někdy se cítím v to svém ,,přehledném" světě dobře. Neléčím se. Co by jste doporučoval? Byt nemohu opustit na celý den, ztratila bych přehled. Děkuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Léčit se, vyhledat psychoterapeuta nebo psychiatra, jinak se utrápíte JP“

Lenka: „Dobrý den, pane profesore, syn má 12 let a "štítí" se věcí, které souvisí se školou (sešity, knihy...). Poté, co si udělá úkoly, musí si hned umýt ruce a pak se již ničeho nechce holýma rukama dotknout. Má samé jedničky, ve škole je nyní velmi spokojený (je na gym), problém začal na ZŠ, kde pociťoval nespravedlivé chování ze strany učitelky, která protěžovala děvčata. Může to být počátek chorobného stavu a doporučujete to nějak řešit? Děkuji.“

prof. MUDr. Ján Praško: „Určitě by bylo dobré navštívit pedopsychiatra, protože hrozí, že problémy se zafixují a bude se tím trápit celý život. JP“

pavla: „Dobrý večer pane doktore, před 5-ti lety můj manžel spáchal sebevraždu, dodnes jsem se s tím nevyrovnala. Mohl by jste mi, prosím doporučit někoho, kdo by mi dokázal pomoci? Děkuji“

prof. MUDr. Ján Praško: „Milá Pavlo, nevím, odkud jste, ale potřebujete podporu a zpracovat trauma, které jste prožila. Nejlepší je vyhledat psychoterapeuta ve svém okolí, protože potřebujete systematickou psychoterapii. JP“

Blanka: „Dobrý den, nejsem si jistá, zda můj dotaz dorazil, tak ho zopakuji. Můj manžel nechápe co postihuje naší dceru, která trpí OCD a panickou poruchu. Nemoc která není vidět z výsledků krve pro něj neexistuje a snaží se dceru přesvědčit, že si to v podstatě vymýšlí a vůlí by to překonala. Co byste mi doporučil?“

prof. MUDr. Ján Praško: „Dát manželovi přečíst si o tom publikaci, protože sama jej asi nepřesvědčíte a dceři jeho naléhání škodí. Vůle sice pomůže, ale potřebuje ji použít správným způsobem pod vedení psychoterapeuta.- JP“

Eva: „Dobrý den, myslíte, že by měla být antedepresiva předepsaná na zvládnutí např. najednou většího stresu - státnice, změna finanční situace, problémy v rodině naráz, jen na nějakou přechodnou dobu? Můj dotaz spíše spočívá v tom, zda pokud jsem léky začala brát z takového důvodu a beru je už deset let - nejsem na nich závislá? Nebo mám nějaký jiný problém, který se tím stresem spustil? A já o něm nevím...“

prof. MUDr. Ján Praško: „Antidepresiva nejsou vhodná na zvládání jednorázového problémů, protože učinkují postupně a je potřeba je užívat dlouhodobě. Jsou spíše určená pro léčbu dlouhodobých úzkosti, depresí nebo obsesí. Na antidepresiva nevzniká závislost, podobně jako nevzniká u cukrovky závislost na inzulinu, spíše problém, který antidepresiva léčí, je dlouhodobý nebo celoživotní, což úzkostné poruchy nebo deprese jsou. JP“

Jana Koucká: „Dobrý den,prý mám také obsedantně kompulsivní poruchu, ale tuto jste v pořadu nepopisovali.Chorobně hromadím věci, neumím nic vyhodit, vše potřebuji, nebo si myslím , že v budoucnosti upotřebím. Touto poruchou trpěl i otec, který si to nechtěl přiznat.Věci mám všude,už nemůžeme ani normálně chodit po bytě, takže ani nemohu v té záplavě věcí nic najít.Nedokážu s tím nic udělat, rozpadá se mi manželství, pro dceru strašný příklad. Nechtěla bych brát žádné léky, na druhou stranu mi nepomohl ani psycholog.Bohužel se teď problém prohloubil nabytým dědictvím po otci, kdy ani po něm nedokážu nic vyhodit a snažím se vše nacpat do již plného bytu k nám. Vím,jak ostatním ubližuju, ze stresu nespím a jsem ke všemu ještě protivná.Moji chorobu zpočátku prohloubila šetrnost spolu s nedostatkem financí, trvá mnoho let, nejhorší je poslední 3 roky, je mi 57 let. Děkuji předem za radu“

prof. MUDr. Ján Praško: „Je to jeden z typů OCD, který je spojen s představou, že všechno člověk může někdy potřebovat a kdyby to vyhodil, bude to chybět. Bez psychoterapeuta se to těžko zvládá. Důležité je nejdříve zastavit hromadění. Až druhý krok je vyhazování - to musí zpravidla udělat někdo jiný. JP“