Vzpomínky na Treblinku

V srpnu 1944 konečně vtrhla Rudá armáda do nacisty okupovaného Polska. Ruští průzkumníci, kteří se vydali po kolejích mířících k Varšavě, narazili na děsivě vyhlížející paseku. Němci se pokusili vymazat každou stopu po tom, co se zde odehrálo. Nebyly tady žádné budovy, žádá těla, žádné masové hroby. A přesto se jednalo o jeden z nejvražednějších vyhlazovacích táborů Hitlerova programu rasové čistoty. Na pobyt v Treblince, která byla zničena po povstání vězňů v létě 1943, dnes mohou vzpomínat již jen Kalman Taigman a Samuel Willenberg. Dva velmi rozdílní muži, jež kromě židovského původu spojil dramatický útěk z tábora smrti a skutečnost, že po skončení 2. světové války patřili mezi pouhé desítky přeživších z bývalých treblinských „obyvatel“.