Dokument L. Rakušanové a J. Krejčíka ml. o českém zemědělství, zakonzervovaném mezi minulostí a budoucností.
  • Vyrobeno 2002
  • Země původuČesko
    • Premiéra
    • Skryté titulky
    • Formát 4:3

Zkusíte hádat, které odvětví zaznamenalo v posledních čtyřech letech největší poměrný nárůst finančních prostředků ze státní pokladny? Bylo to zemědělství: v roce 1999 se například nejrůznější dotace a subvence podpůrných programů zvýšily oproti roku 1998 o skoro 40 procent. Předloni se zemědělské lobby podařil přímo husarský kousek, když v parlamentu prosadila pětimilardovou dotaci, protože ten rok na jaře pár týdnů nepršelo. Loni napumpovala vláda podle zprávy Evropské komise do zemědělství přes 368 milionů. To všechno jsou peníze z kapes daňových poplatníků, kteří tak platí za české potraviny de facto dvakrát.

Měřeno výkonností hospodářství transferuje ČR do zemědělství už dnes totéž, co v průměru členské země EU: totiž skoro 1,5 procenta HDP. Přesto je toto odvětví, ve kterém pracuje 5 procent obyvatelstva a které se na HDP podílí jen necelými 4 procenty, pořád spíše ztrátové a v mnoha oborech není konkurenceschopné.

Proč, to se snaží vystopovat tento televizní dokument: Jak je s prostředky ze státní pokladny nakládáno? Je dotační politika dostatečně transparentní a ověřitelná? Především ale: jaké byly vytvořeny pro zemědělce po listopadu 89 základní podmínky?

Řada soukromých zemědělců, kteří se cítí postiženi zákony o restitucích zemědělského majetku a o transformaci družstev, je skálopevně přesvědčena, že zákonodárstvím i dotační praxí jsou jednoznačně preferována zemědělská družstva. Teoreticky by takových diskriminovaných osob mělo být v ČR 350 000. Soudí se jich však jen zlomek. Pomocí ostatních byl očividně vytvořen čilý trh s restitučními nároky na půdu, který jistě mnoha zemědělcům pomohl, ale na němž uplatnili své přednostní informace- například ty o plánovaných dotacích- ve svůj prospěch nezřídka i ministerští úředníci a jejich přátelé.

Přesto existují dnes v ČR soukromí zemědělci, kteří jsou spokojeni i bez dotací a naopak tvrdí, že soustavná finanční závlaha ze státní pokladny ničí mezi zemědělci férovou soutěž. Věří si, že by se jim hospodařilo lépe, kdyby si stát svou štědrou dlaň raději nechal od cesty.

Nicméně stále platí: kdo se dnes v Česku živí zemědělstvím, většinou podniká se státní garancí. Takovou šanci hned tak někdo nemá.

Napište nám