Jenovéfa Boková: Ze svých kolegů jsem měla obrovskou trému!
Začínající herečka a muzikantka si v Revivalu zahrála energickou produkční, která dovede všechny čtyři stárnoucí rockové hvězdy postavit do latě. Právě tahle stránka její role jí ale dělala největší starosti…
Jak se vám spolupracovalo se čtveřicí slavných hereckých kolegů?
Měla jsem z nich obrovskou trému. Nemám za sebou tolik filmových rolí. A v Revivalu jsem hned první den točila scénu s pány Polívkou, Heřmánkem, Geišlerem a Krobotem, kdy jsem měla přijít na plac a všechny je seřvat. To bylo hodně náročné.
Vaši kolegové se v rámci přípravy na své role učili zacházet se svými hudebními nástroji. Absolvovala jste také nějakou přípravu?
Musela jsem si kvůli filmu udělat řidičák. Na plátně mám sice vypadat jako suverénní řidička, ale ve skutečnosti jsem seděla za volantem skoro poprvé v životě. A také jsem si nechala obarvit vlasy na tmavo.
Pravda je, že když vaši hrdinku srovnáme například s postavou, kterou hrajete v trilogii Hořící keř, je těžké vás vůbec poznat. Působíte úplně jinak.
Za to jsem opravdu ráda, že se režisérce Alici Nellis mě podařilo tak radikálně proměnit. Nerada bych byla zařazená do jedné herecké škatulky. Alice chtěla, abych na plátně zprvu působila nesympaticky a až potom na mě diváci změnili názor. Líbilo se mi, jak to měla promyšlené – moje postava třeba během filmu nenápadně mění make-up…
Jak se vám s Alicí Nellis spolupracovalo?
Obdivuji ji, jak natáčení zvládala, přestože byla v pokročilém těhotenství. Těsně předtím navíc dotočila epizodu do cyklu Nevinné lži, je opravdu nesmírně pracovitá.
Co pro vás bylo při natáčení nejtěžší?
Když jsem například předtím točila Hořící keř, měla jsem jen deset natáčecích dní. Tady jich bylo přes dvacet. Bylo to moje zatím nejdelší natáčení, se štábem jsem strávila nejvíc času. Asi nejtěžší pro mě byla scéna, kdy mám přijít za Vojtou Dykem do nahrávacího studia a vyříkat si s ním, proč se chová špatně ke svému otci Bolkovi Polívkovi. Točilo se to celý den. Nejdřív záběry na Vojtu – a až potom jsem přišla na řadu já, v té chvíli už úplně unavená a vystresovaná. Měla jsem před kamerou vystřídat spoustu emocí – nejdřív být naštvaná, potom si uvědomit, jak se věci doopravdy mají, a být dojatá. Bylo to pro mě náročné, ale přínosné…
No a potom bylo docela náročné házení kalhotkami na pódium na koncertě v Hořovicích. Musela jsem házet nejmíň dvacetkrát, než jsem se trefila a kamera mě správně zabrala!
V Revivalu je hodně důležité téma porozumění mezi generací stárnoucích rodičů a dospělých dětí. Muzikant, kterého hraje Vojta Dyk, má pocit, že kapela jeho táty Bolka Polívky je trapná a v dnešní době neposlouchatelná. A potom k sobě najdou cestu… Řešila jste někdy s rodiči podobný problém?
Můj otec (politický aktivista John Bok – pozn. red.) je extravagantní typ, je hodně slyšet ve společnosti, rád se předvádí a já se za něj někdy trošku stydím, vadí mi to. Ale potom si uvědomím, že je to výborný člověk a dělá skvělou práci a dojde mi, že to ostatní není tak důležité. Důležité je to, co doopravdy dělá.