Rodinná dieta

Kdybychom chtěli zjistit, proč se chováme, jak se chováme, museli bychom se vrátit sem, dostatečně daleko do minulosti, k našim společným kořenům.

S pýchou tvrdíme, že jsme inteligentní bytosti. Že dokážeme plánovat do budoucna. Rozumíme tomu, že naše činy mají následky. A nikdy bychom nemohli být tak hloupí, abychom uřízli větev, na které sedíme. Dalo by se říci, že jsme byli šťastní jako neviňátka. Žili jsme poklidným životem na poklidném předměstí ve Finsku. Ráno jsme vozili děti do školy. A večer jsme nakupovali jídlo v místním supermarketu. O víkendech jsme jezdili naším motorovým člunem na chatu na venkově. Tam jsme měli dokonce i generátor, aby nám neunikl nejnovější díl naší oblíbené reality show. Jako anglo-finská rodina jsme měli dvoje vánoce. A na dovolenou jsme jezdili za sluníčkem. Jak by to světu mohlo uškodit? Jenom jsme chtěli být šťastní. Ale co jsem si to nalhával? To jsem chtěl říct svým dětem, až vyrostou? Že já za změnu klimatu nemůžu? Že jsem nikdy nepoužil ropu, zemní plyn ani uhlí. Když jsem si to uvědomil, rozhodl jsem, že to musíme změnit. Plán zněl takto: má rodina podstoupí ropnou dietu. Pokusíme se snížit množství skleníkových plynů, které produkujeme. To znamená, že nebudeme používat nic, co jezdí na ropu, naftu nebo je to z ní vyrobeno – jako plasty.