Kristýna Fuitová – Renata
S autorským tandemem Jarchovský-Hřebejk jste spolupracovala již na úspěšném filmu Pelíšky. Jak vaši spolupráci po tolika letech vnímáte?
Byla jsem velmi ráda, když mě Honza Hřebejk po tolika letech znovu oslovil a dal mi důvěru. Spolupráce to byla znovu velmi příjemná, i když rozdílná, hlavně pro mě, přeci jen je to od spolupráce na Pelíškách třináct let. Ale atmosféra na place a vůbec celé přípravy na film se nesly ve skvělé atmosféře.
Film vypráví o hrdince, která se ve svůj svatební den musí vyrovnat se situací, jež může ovlivnit její právě začínající manželství i celý následující život. Jak byste reagovala vy, kdyby se na vaší svatební hostině náhle objevil nezvaný host, u něhož není jasné, zda je to jen neškodný vetřelec?
Protože já osobně jsem měla svatbu malou, tak bych si určitě někoho nezvaného všimla hned. Kdyby ale tvrdil, že se zná například s mým manželem, bylo by samozřejmě neslušné ho ze svatby vyhodit. Někteří lidé vás dokážou velmi dobře přesvědčit a nenechají se odbýt.
Většina filmu Líbánky vznikala v Jihočeském kraji a okolí Třeboně. Jaký máte k těmto místům vztah?
Do doby, než jsme Líbánky v Třeboni točili, jsem jižní Čechy znala opravdu sporadicky, musím ale říct, že se mi v Třeboni velmi líbilo a jižní Čechy budu navštěvovat určitě častěji.
Jak se díváte na problematiku odpuštění a viny, která je ve filmu ústředním tématem – dokázala byste svému muži podobný čin odpustit?
To je velmi složitá situace. Nevím, jestli je možné něco takového odpustit, pro mě by bylo asi nejtěžší smířit se s tím, že jsem doposud žila s člověkem, kterého jsem vlastně neznala, nebo spíš neznala tuto jeho stinnou stránku. Já osobně mám k násilí a podobným věcem, o kterých se ve filmu mluví, velmi negativní vztah, takže pro mě by bylo velmi těžké, a ani nevím, jestli bych to dokázala, smířit se s něčím takovým a žít s člověkem s takovou minulostí.