Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 4. srpna 2021

STOP: „Jakou by měl mít kvalifikaci lektor osobního rozvoje?“

Marek Herman: „ufff... nejdůležitější je vnitřní potřeba rozumět životu, musí vás to přitahovat, bavit, zajímat...přirozeně špekulování o životě a o sobě... formálně je dobré mít jakékoli vysokoškolské vzdělání - ne že by to bez vysoké školy nešlo, ale doba na fakultě vás hodně ovlivní a obohatí...a pak potřebujete projít dobrými semináři, dílnami nebo dokonce výcvikem, který vedou špičkoví lektoři, psychologové, pedagogové + potřebujete načíst hodně dobrých knížek... studujete v podstatě pořád...a pak přijde nejdůležitější věc: začnete pracovat s lidma (přednášky, semináře) a hodně rychle dostanete zpětnou vazbu, jestli vám to jde dobře, nebo výborně nebo mizerně...to je tak co mě napadá ke kvalifikaci...“

AK: „Jaký jste spisovatel?“

Marek Herman: „nadšený... strašně mě baví zvukovat to, co mě napadá, nebo to, co slyším od lidí kolem sebe... dělal jsme a dělám několik věcí v životě, ale psaní je ze všeho nejlepší...“

ANTIMONY: „Jaký jste pedagog?“

Marek Herman: „vnitřně přísný, někdy netrpělivý... dost často naštvaný (to, co se děje na většině škol je fakt hrůza) a nadšený a hladový po informacích... a začínám být unavený...“

SK: „Jaká by měla být morálka a etika lektora osobního rozvoje?“

Marek Herman: „TO JE NAPROSTO KLÍČOVÁ VĚC - alfa omega všeho, jakkoli to může znít suchopárně, odtažitě, cize... tak když jsem na semináři nebo na osobní konzultaci, tak potřebuju aby člověk, který mě vede, který mě učí, tak abych mu mohl věřit... a opravdu to není tak, že když se mě zeptáte na 10 různých věcí, tak vám vždycky řeknu, ano, ano...to je důležité, to je základ, ale ETIKA, CHARAKTER je klíč..“

Kateřina: „Dobrý den pane Hermane, četla jsem Vaše knihy a moc se mi líbily. Zdravím Vás a přeji hezký den.“

Marek Herman: „Dobrý den moc děkuju, to jste mi udělala radost, děkuju, že jste napsala. Marek Herman“

denmark: „Komu fandíte v ledním hokeji a komu v klasic. fotbale?“

Marek Herman: „tomu, kdo nejvíc BOJUJE, kdo nesimuluje, nestěžuje si... v hokeji hlavně národnímu mužstvu a mám rád Třinec nebo Litvínov. Ale nejsem moc velký fanda, spíše fandím jednotlivým hráčům... třeba Mrázkovi v NHL (ten je skvělý) nebo Královi z Třince (ten už nehraje), pro mě je důležité, aby ten hráč byl i fajn člověk a to je těžké, protože z podstaty věci nemůžete nikoho na dálku přesně znát, poznat... samostatná kapitola je fotbal: hrál jsem 20 let fotbal, ale na fotbal jsem zanevřel, stydím se, nedívám se, fotbalisté jsou komedianti, pozéři, napomádovaní a potetovaní blbečci... když to porovnáte s cyklisty nebo judisty nebo plavci...fotbalisté jsou antireklama na sport...“

Štěpánka: „Hezké ráno, ráda bych se s Vámi poradila ohledně patnáctiletého syna, ale musím do práce, lze Vám napsat email?“

Marek Herman: „Dobrý den, nechci tady zveřejňovat kontakt na sebe, to pak dělá paseku...zkuste mě dopátrat na sítích a napište mi, odpovím vám.“

Alena: „Dobré ráno Marku, je plánovaná Vaše přednáška v Praze či blízkém okolí?“

Marek Herman: „Dobré ráno, ano plánujeme přednášku v Praze, domlouváme se s lidma v Toulcově dvoře (nezisková organizace, Tomáš Hodina) zkuste se jim občas mrknout na jejich stránky, možná to bude ještě do konce roku nebo začátkem nového.“

Lucie z Hodonínska: „Dobrý den, ráda Vás vidím:) Mohl byste, prosím, poradit nějakou příručku či knížku, eventuelně seminář, který by, hlavně tatínky, naučil chválit své děti? Děkuji za Vaši práci a mějte se úžasně!“

Marek Herman: „Dobrý den, já bych jel na přednášku nebo seminář, který dělá Jiří Halda (Brno) nebo Jan Svoboda (Ostrava) nebo na nějaké vzdělávání zaměřené přímo na chlapy (mužské kruhy)...vybírejte pečlivě a vždycky se ptejte lidí, kteří na podobné akci byli... není jednoduché dobře vybrat... žádná knížka mě teď z hlavy nenapadá... napsali jsme s Jirkou Haldou knížku "Jsi tam, brácho?".:)).. a tam v jedné kapitole píšeme o chválení, kde vysvětlujeme podstatu proč a jak je to důležité...to by mohlo chlapovi /tatínkovi pomoct tak si třeba půjčte v knihovně a mrkněte na to...“

Tereza: „Dobrý den, poradíte mi jakou knihu si od vás mám koupit? Velmi jste mě zaujal. Děkuji.“

Marek Herman: „Dobrý den, děkuju! Napsal jsem 2 knížky: Najděte si svého marťana a Jsi tam, brácho. A doporučil bych vám tu druhou, to je myslím čtivější, mám ji trochu radši :))) se přiznám...a teď na podzim mi vyjde třetí knížka , bude se jmenovat Máma není služka, máma je dáma...“

jana: „Dobrý den, pane Hermane, moc děkuji za vaše slova. Ráda bych se svými dětmi 6 a 9 let chodila více na procházky. Mohu jim to přikázat ? nechce se jim. Ale nechci je nutit trávit čas nudnou procházkou. Děkuji za odpověď.“

Marek Herman: „Dobré ráno, já bych to kombinoval... nastavte pravidelně, kdy s vámi budou chodit (pátek a neděle) a MUSÍ pak někdy, kdy jim dáte vybrat Já bych se nebál dětem něco přikázat, děti jsou někdy bumbrlíci a neví, co je pro ně dobré, spíše řeší co je pohodlné :) A zkuste jednu věc: běžte jen s jedním dítětem, pojď dneska jdeme jenom my dva...a začněte se starším...uvidíte, jak to zafunguje :) Dneska se zbytečně přeceňuje to, že se dětem dává nadmíra volby... já jsem vaše máma, chodím ráda na procházku a vy budete chodit se mnou. Tečka.“

Tereza: „Knihu "Máma není služka, máma je dáma." Tu musím mít ! Nejlepší název jste vymyslel. Přeji vám at se vám daří.“

Marek Herman: „Děkuju!!! doufám, že se ji bude dařit :)“

Petra: „Dobré ráno Marku, máte v plánu další knížku případně přednášky online ? Děkuju a přeji hezké dny.“

Marek Herman: „Dobrý den ,já se on-line přednáškám vyhýbám jak čert kříží... udělal jsem během korony jenom tři a zařekl jsem se, že NE... neumím to, nejde mi to, potřebuju přímý kontakt...knížku chystám teď na podzim, moc se těším, bude se jmenovat "Máma není služka, máme je dáma", tak uvidíme, jak se jí bude dařit...“

Eva: „Dobré ráno, ještě jednou. Chtěla jsem Vám říci, že znovu čtu knihu od Vás - Marťana a jsem ráda, že jsem se k ní vrátila. Je super. Asi si pořídím i další dvě, o kterých zde píšete. Děkuji. Jste moc příjemný.:-)“

Marek Herman: „moc děkuji, ať se vám daří!“

Simona: „Dobré ráno, moc ráda Vás opět vidím a zdravím. Mám skoro čtyřletou a roční dceru. Starší dcera chce stále chodit někam na návštěvu nebo aby někdo chodil k nám. Když už někde jsme, nechce jít pak domu, říká, že by tam chtěla bydlet nebo ať oni bydlí u nás a to i u lidí, které vidí poprvé v životě. Často to pak probíhá s velkým pláčem. Do školky zatím nechodila. Můžete mi prosím poradit, co si o tom myslet. Někdy mě to dost trápí. Moc děkuji“

Marek Herman: „Dobrý den, takhle na dálku je to strašně složité, potřeboval bych se vás doptat na pár věci...někdy to, co popisujete, přijde a zase odejde a není to potřeba řešit...prostě si procházíme fázemi a dějí se nám věci. Napadají mě dvě drobnosti: první nevím, jaké máte večerní rituály před usnutím... to je prostor, kdy můžeme povídat o tom, co se nám během dne stalo... a doptat se a zároveň zklidnit, uklidnit... dát ruce na zádička mezi lopatky a nechat ji tam a malou ukotvit... a druhá věc: skoro bych si na to vsadil... může to být, zdůrazňuju, že "může" reakce na narození mladší dcery... děti jsou vynalézavé...zkuste starší dceři tzv. "hrát královnu"...to znamená, že ji dosytíte pozorností, kterou ztratila tím, že už není jedináček... udělejte něco, kde budete samy dvě (nebo ona sama s tátou) pojď dneska půjdeme plavat jen my dvě, miminko necháme doma, prostě ji dosytit pozorností a něhou...zapojte ji přirozeně do péče o malou...rozumíte mi? zdá se mi že dcera řeší "pozvání do rodiny" a hledá svoje místo ve vaší rodině...zkuste o tom popřemýšlet... případně mi ještě napište...ale mělo by to pomoct...“

mona: „Máme tri děti a každe reaguje jinak, syn sám vyhledává a překonává překážky, zkušenosti, dokáže najít v různých oblastech motivaci nejen sportu sám v sobě. Kdežto pro dceru žádná motivace ani pozitivní ani postih moc nefunguje. Na treti dite nakonec funguji hlavne rozumove argumenty. Snazim se jit prikladem ve vsem ale casto tapu aby to nebylo ani malo ani moc. Ale prijde mi ze nejvic funguje kdyz je beru jako osobnosti, ze na kazdeho plati neco jineho a pristupuji ke vsemu sama s nadhledem a selskym rozumem.... ?“

Marek Herman: „...píšete to přesně...KAŽDÝ TO MÁEM NAMÍCHÁNO JINAK, I KDYŽ JSME ZE STEJNÉ SMEČKY...opíráte se o selský rozum a nadhled je výborná kombinace, jste skvělá!“

Martina: „Dobrý den, jen se chci podělit o osobní zkušenost. Moje děti jezdili vždy autobusem do školy sami. Ale mezi ostatními rodiči jsem byla odsuzována. Že se o ně nestarám. A zároveň vnímám jako další problém školu. Učitelé vytváří umělé problémy vše je směřováno na rodiče a pokud je dítě přirozeně "živé" už je třeba najít nějakou diagnózu.“

Marek Herman: „Máte pravdu!! uměl= problémy, rychlé diagnózy a mamá taxi z domu až ke dveřím školy...držte se!!!“

Ivana Brouskova: „Dobry den, moc rada Vas posloucham a jsem rada, že ještě existuje v dnešni době člověk se zdravymi nazory na vychovu dětí. Doufam, že dnešni maminky si vemou Vaše rady k srdci a sve děti povedou ke sportu a vztahu k přirodě a ne jen k technologiím, přeji Vam hodně štěsti a děkuji za vaše smysluplne přednašky. At se Vam daří.“

Marek Herman: „moc děkuju, vám taky!!!“