Dobré ráno

Záznam chatu ze čtvrtka 23. listopadu 2017

DEFEMATORY: „Může dětská klinická psychologie pomoci i při psychiatrické nemoci dítěte?“

Mgr. Martina Pastuchová: „Dětský klinický psycholog působí právě ve zdravotnictví, jedná se o obor, který spolupracuje s dětskými psychiatry, dětskými neurology, atd. Takže ano. Pokud se ptáte na terapii, tak se většinou v případě již diagnostikované nemoci, jedná o podpůrné vedení rodiny.“

SOFM: „Jaké jsou důsledky toho, když dítě, které by se mělo dostat k dětské klinické psycholožce/dětskému klinickému psychologovi se k ní/k němu nikdy nedostane?“

Mgr. Martina Pastuchová: „Záleží samozřejmě na tom, s jakým problémem se rodiče potřebují na dětského klinického psychologa /tedy ze zdravotních důvodů/ obrátit a jak je situace akutní. Každopádně dětský klinický psycholog není pracovištěm pro krizovou péči, spíše pro dlouhodobou péči.“

SK: „Které dítě by se mělo dostat k dětskému klinickému psychologovi/dětské klinické psycholožce?“

Mgr. Martina Pastuchová: „Důvodem pro péči jsou potíže se zdravím - jak somatickým, tak psychickým. Častým důvodem jsou i problémy ve vývoji dítěte, oslabení v některé z oblastí.“

Katka Hanusková: „Jak pomoci dítěti, které je přímo účastníkem násilného trestného činu mezi rodiči?“

Mgr. Martina Pastuchová: „Určitě by mělo mít možnost mluvit s podpůrnou osobou, tzn. s tím, ke kterému má pevnou jistou vazbu. Může to být i někdo další z rodiny - teta, babička, děda... a mělo by dostat vysvětlení - co se bude dít dále, a také dostat ujištění, že se postaráte o jeho bezpečí.“

Iva Wronová: „Jak přistoupit k dítěti, v případě náhlého úmrtí rodiče dítěte? Například při dopravní nehodě?“

Mgr. Martina Pastuchová: „Záleží opravdu na věku dítěte. Náhlé úmrtí je velmi stresovou událostí, je dobré nezakrývat své pocity a pomoci dítěti i fyzicky /možností se vyplakat, být u někoho v náručí/, jako první ventilace. Pak v případě potíží, pokud bude mít dítě například změny ve spánku, v jídle, v běžném fungování, tak kontaktovat odborníka.“

Eva: „Dobré ráno, paní magistro, pracuji jako asistentka pedagoga chlapce v 7.třídě. Je nadprůměrně inteligentní, ale odmítá nejen sebe (pozoruji známky sebepoškozování), ale i školu. Zbytečně si "zadělává" na nejen špatné známky (měl samé 4, propadal z jednoho předmětu)...na dotaz, kdy se tzv.naučí a známku si opraví, stále říká - NEVÍM. Já zase NEVÍM, jestli to tak opravdu cítí (když má odpor ke škole, často k učitelům) anebo "kličkuje". Ke lhaní má blízko jak jsem si ověřila. Ráda bych mu pomohla, ale když sám NECHCE a NEVÍ - pomožte radou, prosím - kudy vede cesta. Maminka samoživitelka je na něj slabá, sama z něj a celé situace bere antidepresiva. Jak s takovým chlapcem jednat. Snažím se být laskavá, pozitivní (sama jsem do školy chodila ráda .... až po VŠ). Mám vždy situace pojmenovat "pravým jménem" nebo ho prostě brát jako žáka s výchovnými problémy a tzv. neřešit další. Mohla bych navrhnout mamince návštěvu Vaší poradny - má šanci???? a kontakt na Vás. Opravdu bych mu ráda pomohla, Mgr. Eva Eschingerová“

Mgr. Martina Pastuchová: „Pokud máte s maminkou dobrý kontakt, pokuste se jí sdělit své obavy, nabídněte jí pomoc.“

Matin: „Co dělat když nemáte dobý vztah s matkou a ona zemře, vám se stále vybavují i po letech jen ty negativní a nepříjemné chvíle a i ve snu vás budí,že jste zpocený a roztřesený.“

Mgr. Martina Pastuchová: „Doporučila bych opravdu vyhledat psychoterapeuta k dlouhodobější péči.“

Petr: „jaký formát střídavé péče, je dle vás v případě rozvodu nejideálnější?“

Mgr. Martina Pastuchová: „Ne vždy, hodně záleží na vyrovnání rodičů se situací a jejich kompetencích. Je to rozhodně "náročná disciplína" pro všechny.“

Adéla: „Dobré ráno,ráda bych se zeptala, co dělat, když náš 2,5 letý syn řeší svůj nesouhlas, stres, rozčilení v kolektivu tak, že uhodí dítě, strčí do něj apod. Zkoušeli jsme už vše možné, vysvětlovat, navést ho, aby se agrese zbavil jinak, bohužel zatím nic nefunguje. Pro mě je velký stres jít mezi děti, nevím, jak se s tím vypořádat s ním i vůči ostatním dětem. Děkuji za odpověď. Adéla.“

Mgr. Martina Pastuchová: „V jeho věku je ještě sociálně nezralý, emočně nemůže být schopen regulovat své projevy. Může se jednat o věkově vázaný negativismus. V případě, že budou potíže přetrvávat ještě po roce, tak se obraťte na odborníka v oblasti dětské vývojové psychologie.“

Věra Blažíčková: „Můj syn proochzí rozchodem s partnerkou, mají a půl roční holčičku. Syn chce střídavou péči. Zvládne to tak malé dítě ? ( holčička ho miluje...)“

Mgr. Martina Pastuchová: „Pokud se oni dva jako rodiče zvládnou dohodnout, nebude opravdu ventilovat před dítětem konflikty, nesouhlas s druhým rodičem, je dítě schopno většinou až ve věku kolem tří let zvládnout střídání v péči. Do té doby je doporučován maximální rozšířený kontakt s druhým rodičem. Dítě ve věku do tří let je opravdu velmi vázáno na jedno stálé prostředí, potřebuje stálost, aby se cítilo v bezpečí.“

Daniela Kadlecová: „Dobré ráno vážená paní magistro, jaké menu by jste si dneska chtěla objednat na oběd se svými sockami? Moc ti to tam sluší :-)“

Mgr. Martina Pastuchová: „Díky za podporu, až to vydýchá, tak se uvidíme.“

Milan: „Co dělat když se stane že se vůbec neumí radovat z ničeho za vším vidí jen to zlé. Má někam jít jet a vidí vše že bude špatné. Žádný úsměv radost ze sebe většího dárku pořadu jen smutek“

Mgr. Martina Pastuchová: „Pokud tento projev dítěte, nevím jakého věku, vnímáte delší dobu, doporučila bych vám spojit jak kontakt na dětského klinického psychologa, ale také na dětského psychiatra. Může se jednat o osobnostní problémy, ale také o projev související s onemocněním.“

Martina: „Dobrý den,15.10. Jsem mela s dcerou autonehodu-bohužel ona skončila se zlomenymi zebry,ale jinak vse v poradku. Od te doby se ale boji jezdit autem,muzete mi prosim poradit,jak tento strach prekonat. Mnohokrát dekuji. Martina“

Mgr. Martina Pastuchová: „Píšete, že nehodu jste měli v nedávné době, takže je zřejmě vaše dcera a také vy, ve fázi postraumatické reakce. Jedná se vlastně o první šokovou reakci. Nedivím se, že vaše dcera má obavy z vozidla. Je fajn, podle jejího věku, aby dostala dopředu informaci jak dlouho a kudy pojedete /doporučuji vyhnout se prozatím místu, kde se nehoda stala/, může si na cestu vzít něco, co ji uklidní /knihu, panenku/, pokuste se, aby v autě s ní někdo seděl - aby nebyla např. vzadu sama. Zkuste jít po kouskách a potvrďte dceři, že rozumíte tomu, že se bojí.“

Milan: „Děkuji věk 12let (před 3lety náhle zemřela nevlastní sestra z prvního otcovo manželství),je jedináček a stále chtěla sourozence ale zdravotního stavu to nejde jsou rádi že mají ji.“

Mgr. Martina Pastuchová: „S 12 letou dívkou se určitě dá hodně diskutovat, hovořit. Ne tlakem, ale vyčkat na situaci - kdy bude co nejvíce v pohodě, v klidu.“

Šebestová: „V rodině se vyskytl případ malého chlapce, který ve školce kousl kamaráda. Co dělat, jaké mohou být příčiny tohoto chování ? Zdravím, Šebestová.“

Mgr. Martina Pastuchová: „U malých dětí - zejména ve věku nástupu do školky - je "orální" projev, tedy kousknutí, to nejrychlejší, co děti umějí použít. Ale určitě by to chtělo ve školce zpětně projít co bylo spouštěčem jeho reakce, všímat si dále jeho projevů, případně upozornit rodiče /v tomto nespěchat, dát možnost vývoji/, projevy by měly vymizet.“