Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 20. března 2024

ANTIMONY: „Kdo by podle Vás rozhodně měl chodit na psychoterapii a kdo nikoliv?“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Do terapie může vstoupit kdokoli, kdo chce v rámci prevence nebo i dlouhodobě řešit cokoli, co ho trápí nebo co vnímá, že ho v životě blokuje či usiluje o nějakou změnu. Kontraindikací může být akutní stav, tzv. krize, kdy je vhodnější krizová intervence pro stabilizaci a potom lze navázat psychoterapií nebo akutní psychiatrické/psychotické obtíže, kdy je vhodné obrátit se i na specialistu v oblasti psychiatrie.“

Pavel Šimek: „Dobrý den paní doktorko mluvíte hezky ale můžete léčit podle pohádky PRINCOVÉ JSOU NA DRAKA , přece Dělání a nemyslím tím práci všechny smutky zahíní je lék , myslím tím že dělání jako práci co člověk dělá jako koníčka , co třeba zpracovat takový kubík dřeva pořezat nasekat , zabrat se psychicky do práce a ........ měla by se mysl pročistit a ještě náhoda třeba při tom dostanu hlad a žízeň a dojdu do obchodu mohu tam někoho potkat zajímavého svobodnou prodavačku nebo tak......“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Pěkný den, Pavle. Ano, zabrání se do činnosti a věnování se v přítomném momentu něčemu, co mi dává smysl a co mě naplňuje (tzv. flow), je jednou z technik pro odvedení pozornosti od chmurných myšlenek. Může fungovat, i když spíše krátkodobě, nicméně pocitům stejně neutečeme a je dobré s nimi pracovat s vracet se k nim. A pokud se cítíte na to vyjít do "terénu", směle do toho. :) Ať se Vám daří!“

AK: „Jaká by měla být etika a morálka psychoterapeutky?“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Hezký den, etická pravidla jsou podobná jako např. u lékařské profese. Zmíním asi nejzásadnější princip, kterým je mlčenlivost - vše, co mi klienti sdělí tedy zůstává jen mezi námi. Výjimkou jsou případy, kdy by se jednalo o trestný čin, v rámci kterého má i terapeut ohlašovací a oznamovací povinnost. Morálka je tak jak jí vnímám já spíše individuální kvalitou každého jedince. Odborník by měl samozřejmě svou profesi dělat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, což zahrnuje například to, že je na sezení připraven po psychické i fyzické stránce, věnuje se naplno klientovi a neodbíhá ke svým osobním tématům nebo v případě toho, že se necítí být kompetentní na nějaké téma, odkáže klienta na kolegu/kolegyni, který může pomoci lépe.“

Jan: „Dobré ráno, od přátel posloucháme, že jsme hodně divní.....přítelkyně o 17 let mladší se dostala do období, kdy se její biologické hodiny roztočily mnohem rychleji a zatoužila po dítěti, já již z předchozího vztahu dvě dospělé a další nechci...před čtyřmi lety potkala jiného muže, ale po půl roce to skončilo a my se k sobě opět vrátili, nyní se situace opakovala a po pár měsících nový partner dal s miminem opět zpatečku a došlo k rozchodu. Náš vztah ale pokračuje dále i když bez sexu...žijeme spolu jak dva nejlepší kamarádi a nedokážeme se prostě od sebe odtrhnout...mám novou partnerku se kterou také trávím část týdne, dovolená atd...mám je moc rád obě, vím, že co děláme je špatně, ale je to prostě vzájemná vztahová závislost, se kterou si nevíme rady...děkuji za názor.“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Dobrý den, děkuji za Váš dotaz. Vztahy jsou vždy především a hlavně záležitostí těch dvou lidí. Je tedy jen na Vás a na partnerce, jak si svou budoucnost představujete dále a zda-li Vám aktuální nastavení vyhovuje nebo ne. Napadá mě, zda jste zkoušeli třeba párovou terapii, kde byste si v rámci bezpečného prostředí mohli možná říct, co od sebe vzájemně čekáte či potřebujete? Na místě by byla i individuální terapie, pokud si každý sám potřebujete srovnat priority ohledně přítomnosti nebo dalšího směřování. Zároveň jestli tomu dobře rozumím, je zde i miminko/dítě, je tedy potřeba brát v potaz i jeho. Takto za mě stručně, potřebovala bych znát více detailů pro další doporučení. Držím Vám moc palce!“

Andrea: „Dobrý den, dcera je čerstvě po rozvodu, má 4-leté dítě. Její manžel asi nepřijmul rozpad manželství, stále v domě, který obývá visí společné fotky, fotky ze svatby atd. K psychologovi samozřejmě nepůjde. Dcera má už dávno jiného přítele a žije s ním. Má dcera tomu nějak pomoct, aby její již bývalý manžel přijal tuto skutečnost o rozpadu manželství? Děkuji.“

PhDr. Pavlína Doležalová: „Dobrý den, to je samozřejmě nepříjemná situace. Zároveň zde bohužel nevidím jinou cestu, než je ta, že se musí "pohnout" a zapracovat na akceptaci (přijetí) situace sám bývalý manžel. Nutit k odborníkovi ho samozřejmě nelze, jedině snad motivovat či podpořit v tomto směru, je-li to v kapacitě jeho okolí. Možná mu nastínit i ten fakt, že takto si jen protahuje bolest a utrpení, a že nemusí na to vyrovnání se s něčím pro něj asi hodně těžkým být sám. Držím palce, ať je všem brzy lépe!“

Jan: „Ano rozumím....prostě oslavila 40 narozeniny a zatoužila po dítěti, které já ji dát už nechci....necháme asi věci plynout, věci vždy nějak dopadnou...ale děkuji.“

PhDr. Pavlína Doležalová: „...i to někdy bývá rozumné řešení momentální situace - počkat, jak se věci vyvinout a potom na ně reagovat, když jsou aktuální! :)“