Dobré ráno

Záznam chatu z úterý 18. října 2022

ANTIMONY: „Jaká je morálka a etika lektora osobního rozvoje?“

PhDr. Marek Herman: „Pracuje na sobě, aby toho hodně věděl, čas od času si pozve někoho na supervizi, aby vědě, co dělá dobře a co by měl změnit... snaží se být dobrý člověk a ve svém životě sám na sobě pracovat...a hlavně, hlavně umí pracovat s PRAVIDLY na semináři protože chápe princip RESPEKTU. Stačí takto?“

DIS: „Pro koho není vhodný lektor osobního rozvoje?“

PhDr. Marek Herman: „Pro toho, kdo je vážně nemocný a potřebuje psychologickou nebo psychiatrickou pomoc. A naopak je vhodný pro lidi, kteří chtějí žít dobrý a spokojený život.“

Marek: „Dobrý den napsal knihu když stě spisovatel“

PhDr. Marek Herman: „Dobrý den, ano napsal jsem 3 knihy. První je "Najděte si svého marťana", druhou jsme napsal se svým životném kamarádem Jiřím Haldou a jmenuje se "Jsi tam, brácho?". A nejnovější je "Máma není služka, máma je dáma".“

DAYD: „Může lektor osobního rozvoje pomoci lidem s OCD?“

PhDr. Marek Herman: „To je spíše práce pro terapeuta, lektor vás může inspirovat a dát impuls, tím, že vás zastaví a položí vám dobré otázky.“

Helena: „Dobrý den, pane doktore, jak se díváte na předčasný odchod do důchodu? Budu spokojenější? Jsem učitelka a do důchodu mám asi 2 roky.Koníčků mám spoustu. Děkuji za odpověď. Helena“

PhDr. Marek Herman: „Dobrý den Heleno, klíčové pro životní spokojenost v důchodu je (kromě zdraví) jak si dokážete vytvořit strukturu svého času - řád, rytmus, smysluplný obsah. Neboli jak to bude s mými vztahy k blízkým lidem a jaké mám koníčky. Podle toho, co píšete, se mi zdá, že vás to láká...a taky přirozeně o koníčcích píšete, hned to zmiňujete...což je dobrý signál... položte si otázku: CO CÍTI, ŽE CHCI? A já myslím, že víte :)...to v čem vy máte pochybnosti je odpověď na otázku: ZVLÁDNU TO? UMÍM? a máte obavy, možná trochu strach. Cože přirozené, strach je zdravá věc, jen ho nesmí být hodně. A tím vám pomáhá ta otázka: CO CÍTÍM, ŽE CHCI? tak ať se vám to podaří!“

XYZ: „Dobrý den,jsem bývalá učitelka, která vždy jak ve své profesi,tak v životě měla ráda rytmus a řád, o němž mluvíte.Ale mám sousedku, která má 2 děti a ty nemají řád žádný a když jí něco radím, nepřijímá to.Je na mateřské se synem,stále si stěžuje,jak nestíhá a je unavená, ale svou holčičku, která je v 1.třídě bere z družiny až v 17.hodin a 4x týdně má kroužky.Přijde mi to na dítě v jeho 6letech mnoho.Je mi jí líto, ale zřejmě já s tím nic neudělám.I když mi to od maminky vůči holčičce přijde jako velká neohleduplnost.Neposílám dotaz,je to spíše jen konstatování, jak to má někdo nastavené.Pěkný den.“

PhDr. Marek Herman: „Dobrý den, souhlasím, dneska hodně rodičů "kroužkuje" děti - hodně kroužků, příliš hodně činností - souhlasím s vámi a taky souhlasím, že s tím nic neuděláte. Jediná možnost, je, že by si před vámi povzdechla a zeptala se, pak se s ní dá mluvit. Moje zkušenost je, že když něco v dobré víře mámě doporučíte, tak ona to bere jako výtku = JSI ŠPATNÁ MATKA. a nebude vás za to mít ráda.“

Milena: „Dobrý den, syn čerstvě 14 let, osmá třída. Chtěla bych se zeptat jak nejlépe řešit situaci, kdy jsme se dozvěděli, že třída, kterou navštěvuje je označována jako nejhorší na škole. Situace se vyostřila a musela jim být změněna paní učitelka, která odmítla do třídy chodit vyučovat. Zjednodušeně shrnuto - Obecná škola. Do slova a do písmene. Všichni učitelé potíže nemají. Je těžké to krátce popsat. Pro mě osobně to byl šok. Minulý týden mimořádné třídní schůzky, tento týden opět . Myslíte, že je vhodné vzít syna (není úplně hlavní iniciátor, ale aktivní účastník rozhodně) k nějakému odborníkovi a požádat o pomoc, nebo je lepší ještě chvíli počkat jak se situace bude vyvíjet? Samozřejmě to s ním probírám, ale nejsem si jistá, zda to má ten správný efekt. S manželem jsme 2 roky rozvedeni, děti jsou stále ve svém domově a my se u nich po týdnu střídáme. Syn byl vždy spíše tišší, hodný, s menším sebevědomím. Navštěvuje kroužek (4. týdně a tam ho trenér hodnotí jako neprůbojného, bez sebevědomí, ale ve známém prostředí i vtipného a milého). Máme 4 děti. Syn je třetí v pořadí. Jak s ním nejlépe řešit situaci, aby neměl pocit, že za všechno může, ale zase na druhou stranu mu jasně dát najevo že takové chování je nepřípustné. Děkuji moc.“

PhDr. Marek Herman: „Dobrý den, to je těžké, složité, myslím, že se dějí dvě věci. První věc: sedmá třída je vždycky "nejhorší" a má být nejhorší, tak je to "správné". Je to rok, když všechno vře, děti zlobí, bouří, je to na zabití. A když je u toho učitel nebo učitelka, která NAMÁ PŘIROZENOU AUTORITU, tak je zle. Protože děcka hledají limity a jdou do neuvěřitelných extrémů. To se může uřídit, když přijde učitel, který bude silný, láskyplně hrubý a bude rozumět tomu, jak se řídí skupina. Já nevím, jak ta situace u syna ve třídě vypadá, ale byl bych spíše mírný optimista ,hlavně je důležité, kdo je bude dál učit - s nima pracovat. No a druhá věc je rozvod. To je je samozřejmě těžká věc, ale vy jste na konci své zprávy hezky napsala: Syn je třetí v pořadí. Jak s ním nejlépe řešit situaci, aby neměl pocit, že za všechno může, ale zase na druhou stranu mu jasně dát najevo že takové chování je nepřípustné. Vy vlastně hledáte v této situaci rovnováhu. To je klíč. A tu synovi ukážete, když si "sosne" vašich vzorců (žena, máma - rozumím tomu) a zároveň nasaje vzorce svého táty (řád. limit A DOST, potřebuje ZPEVNIT a pochopit že něco prostě neděláme a nesmíme dělat). Nevím, jaký máte s bývalým manželem vztah, ale čím líp se vy dva budete domlouvat, tím lépe on bude to, že jste se rozhodli bude snášet. Snažím se vám říct, že musíte nakombinovat "smíš" a "nesmíš" - a to mu nejlépe ukážete, tím, že nebudete shazovat a on vás. Tak aspoň takto. Pomohlo vám to?“

Martina: „Dobré ránko Marku, sleduji Vás již spoustu let, potažmo i Vaše kolegy Jana Svobodu a Jiřího Haldu. Naživo jsem se s Vámi (i s vámi) bohužel nikdy nesetkala, díky za možnosti internetu. První, co jsem viděla, byla přednáška "Tři bratři v triku aneb...", občas si ji pouštím znovu. Čerpala jsem z ní jako vychovatelka a teď i jako babička, doporučuji, kde se dá. Díky za ni i za vše ostatní dostupné :-) Přeji Vám krásné dny, pohodu a spokojenost.“

PhDr. Marek Herman: „Dobrý den, moc děkuju za milou zprávu. Řeknu Jirkovi i Honzovi. Ať se vám daří! Mrkněte na YOUTUNE na Rozhovory ve třech (Lída Trapková a Vladislav ChHvála). Možná se vám to bude líbit. Ať se daří!“

Klára: „Dobrý den, můj syn 15 let...od září nedělá skoro nic co má nebo mu řeknu, poprosím. Do školy vstává jak se mu chce, na kroužky taky chodí jak se mu chce a povinnosti dělá až za "chvilku", což znamená vůbec...Jsem z toho šílená a buď to nevydržím a křičím nebo domlouvám a domlouvám, ale nic nezabírá. Snažím se mu vysvětlovat důsledky jeho chování, ale jako by mě nevnímal. Prosím o radu jak na něj ? :) Jsem taky na vážkách zda mu krýt jeho neustále absence ve škole, nebo ho nechat ať ho ze školy vyhodí...? Děkuji“

PhDr. Marek Herman: „Dobrý den, musím se vás zeptat: co táta? Kde je táta? Co na to táta? Protože mámu bude dítě v pubertě velmi těžko poslouchat. Jen na vysvětlení: když jde dítě kolem mámy automaticky a nevědomky "povolí a relaxuje". Protože ví, že máma mi v konci vždycky nakonec odpustí. Máma je "institut odpouštění" . Když se objeví táta, automaticky se zpevní...táta je institut zpevňování". takže co dělá otec? Klíčová věc, která vám pomůže vychovávat je DŮSLEDNOST a stejně vám pomůže přežít pubertu dítěte. Důslednost, důslednost. A společná práce rukama. A poctivé rozhovory.“

Petr: „Dobrý den, jen chci říci, že máte dobrý postoj k životu a výchově dětí. To už se dnes jen tak nevidí.“

PhDr. Marek Herman: „... no musí vám říct, že jsem za to často napadaný - že jsem uvíznul v minulém století....:) ale děkuju!“

Elen: „Dobrý den, děkuji za rozhovor, který máte v Dobré ránu. S velkou pozorností jsem poslouchala jak otec. Musím říci, že jsem si někdy říkala, že by mohl být méně přísný, více něžný, ale asi, i dle toho co jste říkal, to tak má být. Dotaz asi nemám.“

PhDr. Marek Herman: „Dobrý den, vždycky mám radost, když mi přesně tohle řeknou mámy na semináři: jak vás tak poslouchám, tak zjišťuju, že ten můj chlap je vlastně dobrý, je to skvělý chlap....já jsem mu něco vyčítala, opravovala, ale ono to ej vlatně v pořádku. Je to v pořádku a je taky v pořádku, když ho malinkou budete mírnit. a dohromady to ej pak akorát... :)“

Jája: „Dobrý den pane doktore, jste celkem známý tím, že dítě má být první (měsíce)roky života především s matkou....zajímalo by mě, jak dlouho máte na mysli....dcera teď v 21 měsících nastoupila do soukromých jeslí - je tam menší kolektiv dětí, 3 učitelky...je ,,v pohodě,, usměvavá, zamává nám a s usměvem odchází do jesliček...já nastupuju po 6 letech (s 3mi dětmi ) na mateřské do práce a těším se. Je na tom něco zásadně špatně? :)“

PhDr. Marek Herman: „Dobrý den, vy jste máma, vy jste nejlepší znalkyní svého života, já jsem daleko a často mluvím obecně a to znamená, že do určité míry nepřesně. Ale to je moje role, protože musím ukázat, kde je "dálnice" - velký směr. Já se snažím zabránit tomu, aby se stalo jako všeobecná norma, že dítě šoupneme do jeslí a je tom však co. Já si to budu vždycky myslet, že dítě patří k mámě - ale každý jsme jiný, každý máme jinou rodinu a zkušenost. Funguje vám vaše rodina? Jste spokojená? Jsou děti spokojené? Tak to, co děláte je pro vás dobré. Já nemám recept na váš život, vy o máte. ať se vám daří!“

Klára: „Dobrý den, ano...otec bohužel i nás doma chybí. Již 10 let není. Jsem si vědoma, že jsem asi nebyla důsledná a více rozmazlovala než vychovávala...:)“

PhDr. Marek Herman: „to mámy obvykle dělají. Ale nedělala jste to slepě a nadměrně škodlivě, jinak byste nikdy nenapsala tuto zprávu :)“

Petr: „Přítelkyně má 25 letého syna, který neustále z problémů do problémů hlavně finančních. Nedokáže si odepřít žádnou věc. Neustále žije babičky která ho živí. Matka za něj platí dluhy. Co v tomto případě dělat. Děkuji za odpověď.“

PhDr. Marek Herman: „Dobrý den, to je stručná zpráva a potřeboval bych vědět více, tak taky stručně a obecně: tenhle kluk (není muž je t chlapec) potřebuje dospět, stát se mužem a vzít život do svých rukou .Chlapa poznáte mimo jiné podle toho, že nežije na dluh. Například. a nebude zneužívat ženy kolem sebe .Například. Tenhle člověk zneužívá a žije na dluh. Tenhle kluk potřebuje narazit, dát se do kupy a změnit svoje nevhodné návyky. Ideální by bylo, kdyby potkal silného chlapa, od kterého by se mohl naučit zdravé vzorce chování. Musí se usebrat do sebe. Změnit vzorce. Začít na sobě pracovat. A pak se těm ženám, které zneužívá potřebuje omluvit.“

Veronika: „Dobrý den, je v pořádku, když roli tvrdého tatínka prevezme maminka, když je tatínek příliš hodný. Já to tak mám, ale je mi to líto vůči dětem, ale nemůžu si pomoct. Na tu nežnost pak není prostor. děkuji“

PhDr. Marek Herman: „chtěl bych vám ulevit: v některých rodinách se role přehodí a platí: když vám to pomáhá a funguje a nikomu jinému to neubližuje, tak v tom pokračujte...:) s nadsázkou platí věta: nic takového jako normální rodina neexistuje, každý jsme jedinečný. A výchova není jízda po dálnici, ale spíše laboratoř :)“

Dana: „Dobrý den, pane doktore, mám dotaz :-)....moje 4 letá vnučka mi již několikrát ve chvílích vzteku, řekla že jsem hnusná bába. Vztek vzniká z nedovolení něčeho, se zákazem něčeho. Běžně kope do mámy a já jsem jí již několikrát řekla, že přede mnou to dělat nebude. Maminka jí samozřejmě okřikne a chce aby se omluvila, ale co mám udělat já??? Bolí mi to a nelíbí se mi to. 2 x jsem již od nich odešla a jela domů, ale to není řešení. Co mám v takové chvíli udělat? Dokázal byste takto narychlo poradit? Moc děkuji Dana R.“

PhDr. Marek Herman: „DÍTĚ NEMÁ CO KOPAT MÁMU ANI BABIČKU A NEMÁ VÁM CO ŘÍKAT, ŽE JSTE HNUSNÁ BABA. Jasně, že je dobré, když dítě nedusí v sobě pocity a jde to ven. ALE MÍRA! Hledáme míru a to, co popisujete je za hranou. Postup: domluvit se s maminkou na to, jak reagovat. A nevhodné chování láskyplnou hrubostí zastavit hned na místě. Slovem: zastav, teď to uděláme znovu a správně. Nebo: okamžitě zastav, tohle babičce říkat nebudeš. Tohle ji dělat nebudeš. Tak u nás doma s babičkou nemluvíme. Tak aspoň tak krátce, ano?“

Hana: „Myslíte, že klukům chybí vojna?“

PhDr. Marek Herman: „Ano, ale smysluplná. přesněji řečeno chybí jim přechodový rituál muž se rodí jako kluk a mužem se musí stát. ZKOUŠKOU, ZÁTĚŽÍ.“

Hana Navrátilová: „Ahoj Marku, nemám dotaz. Jen tě moc ráda vidím a chci tě pozdravit. Spolužačka z VŠ Skalda“

PhDr. Marek Herman: „Skaldo!!!! Ahoj!!! To je pecka, že jsi napsala :)) Pane Jane! pošli mi kontakt, rád tě uvidím.“

Petra: „Syn má 14 roků. Puberta u něho ještě nezačala...je až moc slušný. Může se stát, že u některých dětí puberta neproběhne?“

PhDr. Marek Herman: „Proběhne spíše později a jiným způsobem. Pravděpodobně. Chci všem poděkovat za záplavu otázek a omlouvám se všem, kterým jsme neodpověděl, fakt to nejde, je tady málo času...ať se vám daří!“