Dobré ráno

Záznam chatu ze středy 19. září 2018

Polaskova Eva: „Dobře ráno pane doktore,chtěla by jsem se zeptat mimo téma školy,většinou jsem pozitivní člověk,mám nevyléčitelnou nemoc LEMS a občas na mě padne úzkost a nevím jak se s tím vyrovnat...pak se jen ptám sama sebe proč právě já?myslíte že mám vyhledat odbornou pomoc?předem děkuji za radu...E.P“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. - Možná jsem zasažený svou profesí, to nevím. Ale na Vašem místě bych odbornou pomoc určitě vyhledal. Například to, že si dáváte onu otázku, je určité stádium vývoje Vašeho vztahu k realitě. A není špatné nechat se provést člověkem, který je na ono doprovázení (cizím slovem se doprovázeči říká terapeut) vyškolený. Ohledně oné úzkosti - nevím přesně, co pod tímto slovem myslíte. Pokud jen to, co já, pak je důležité uvědomit si, že jde o stav emocí, tedy energetické potencionality Vašeho organismu. Energetická potencionalita tedy potřebuje prostor pro čin. Řečeno jinak potřebujete něco dělat a myslet na to, co děláte. Takže já třeba teď píšu a měl bych tedy komentovat, vnitřně si říkat, teď se dotýkám klávesnice, sedím tady..atd. Prostě komentujete co děláte a u toho opravdu něco fyzicky vykonáváte. Vyzkoušejte. S úctou Jan Svoboda“

Alena: „Dobrý den pane doktore. Prosím vás mohl by jste mi poradit jak se zbavit nerozhodnosti.? Je mi 37 let a vždy potřebuji schválení od druhých že jsem se rozhodla dobře. Pořád mám v sobě vnitřní nejistotu. Potřebovala bych jezdit autem a jsem tak nejistá že to rádci ani nezkouším. Děkuji a přeji hezký den.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Nevím, které formy řešení už jste vyzkoušel.. Tak začneme tím jednoduchým: - ráno vstanete a budete se oblékat jinak,než doposud, prostě oblečení v jiném pořadí. To neznamená, že si vezmete kabát a pak hledáte trenky, ale třeba oblečete jednu ponožku, pak trenky,pak druhou ponožku atd. Cíl? Když se takto oblékáte, musíte myslet na to, co děláte a nemáte čas nechat mozek "ulétnout" někam do "a co když" a podobně, - večer, když se budete sprchovat, si natáhnete budík na nějaký čas, který ve sprše dodržíte, - před usnutím si uděláte inventuru prožitého dne. Nebudete rozebírat obsah a "jaké to bylo", jen konstativně si zopakujete co bylo. Nevadí, pokud něco zapomenete. Jde o to uvědomit si, že se něco dělo, zvládl jste to a mělo to poslopnost. Cíl - naučit se princip, který se jmenuje "těšení se na něco". Vyzkoušejte. Jan Svoboda“

marie: „Dobré ráno, prosím-jak řešit začínající šikanu, prvňáčka napadá v šatně nový spolužák, bije ho, kope, ale jen když to nikdo nevidí. Vnuk pláče a nechce jít do školy Děkuji“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Tak především - to není šikana, to je boj o teritorium. Vnuk je pro predátora konkurence, prostě z něj čte možnost předčít ho v něčem (získat více pozornosti dospělých atp) a takto reaguje. Co s tím? Předevší si zjistěte, zda je to pravda. Takže uděláte s vnoučkem reflexi - inventuru dne. Popíše Vám svůj den od rána, kdy otevřel oči po chvíli,kdy usnul. Vy budete po něm jen opakovat sdělení, vždy jen klíčové slovo, slova. Nic emočního (Najděte si na internetu jak se vede technika Reflexe - komentování) to by vedlo jeho myšlenky nedobrým směrem. Další, co můžete udělat, je poradit aby predátorovi dával otázky, tázal se jej - prostě dal mu roli. Zároveň se jej přestane obávat a vyhýbat se. Protože čím více tohle bude dělat, tím více se predátorovi vyplatí se do něj navážet. A to je začátek. Více Vám řekne jakýkoliv psycholog v poradně, případně na lince důvěry. Jan Svoboda“

Bára: „Dobrý den,pane doktore. Znám Vás z přednášek v Mat.skole v Brně, kam chodila má dcera,kde jste nám říkal, jak je důležité nastavovat limity. Nyní je ji 13 a nastoupila puberta. S limity je trochu problém. Jak na ppubertální děti?“

PhDr. Jan Svoboda: „No, tak to je jiná píseň, dobrý den. Víte, puberta je období,kdy v osm ráno máte nějakou náladu a osm nula pět, už úplně jinou. Takže - s dcerou uděláte dohody. Sama si to vyzkoušíte až tak, že si sepíšete, co po ní vlastně chcete - a do konkrétna, žádné obecné pindy typu "aby si plnila své povinnosti". A po ní budete chtít, aby se zamyslela nad tím, co by chtěla od Vás. A opět ne věty typu "abys mi dala pokoj" případně "starala se o sebe" a podobně. no, a pak to proškrtáte a začnete dodržovat. Vy, ona to moc dodržovat nebude..Ale vnitřně bude vědět, zda dodržuje, anebo ne. A to je důležité. No, držte se. Obě. Jan Svoboda“

Jaroslava Macháčková: „Dobré ráno pane Svobodo, mohla bych vás poprosit o Váš názor na metody Nevýchovy Kateřiny Králové? Děkuju a přeju hezký den. Jaroslava“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Rád bych reagoval - ale neznám detaily. A Vy nechcete obecné řeči. Škoda.. Jan Svoboda“

Lenka R.: „Dobré ráno, pane doktore, ráda Vás opět vidím v Dobrém ránu. Jste pro mě dávka pozitivní energie a moudrosti. Ale nemohu s Vámi souhlasit, co se týče Nevýchovy. Vy jste jí jen zmínil. Její princip je respektování dítěte jako rovnocenné bytosti. Snažím se být svým dětem partnerem. I proto se je snažím navést na to, aby si večer připravili věci na ráno. A vysvětlit jim, že svět funguje na čas a ráno mít rituál, aby vše odsýpalo. Dětem je pět. Máte nějakou radu na to jak je přimět uklízet. S tím si nevím rady, protože ani mě to nebaví. Děkuji Lenka“

PhDr. Jan Svoboda: „Ne, škoda.. Vše je mnohem, mnohem složitější. Podívejte se do vývojové psychologie. Na práce lidí jako je Piaget, Erickson, Kohlberg. Zjistíte, že dítě NENÍ MALÝ DOSPĚLÝ, což je naprosto zásadní. Zjistíte, že "chyby,které se udělají při nástupu vojsk, se během bitvy nedají odstranit", zjistíte, že nic ve Světě, není jako, nic není jako. Takže - potřebujete své dítě vést tak, aby nebylo sociálně tupé a sebestředné. Aby bylo respektováno a dokázalo respektovat -opakuji, dokázalo respektovat. Takže poslední doporučení - přesně si zjistěte, co je to limit ve výchově (to, co vás před něčím chrání, v něčem vám brání, obojí víte a jste s tím srozuměna). Pak zjistíte, že výchova za pomocí limitů má velmi, velmi blízko k rozumné normě výchovy nevýchovou. A děkuji za dotaz, je důležitý možná pro více lidí. S úctou Jan Svoboda“

Polaskova Eva: „Moc děkuji za odpověď,mám spoustu aktivit,jen jednou za čas to na mě padne... ,nějak to tedy pořeším,přeji krásný den a ještě jednou děkuji.E.P“

PhDr. Jan Svoboda: „Jo, myslím si, že našlápnuto, máte velmi dobře. JS“

Jana Heřmanská: „Dobrý den, moc se mi líbí jak jste říkal, že si mají děti připravovat věci do školy už večer.Je jasné, že to předchází rannímu chaosu. Celý život vlastně žiju tak "napřed". Jen občas se mi stává, že je toho "napřed" nějak hodně najednou. Jak si uspořádat priority? Jak se rozhodnout zda práce nebo osobní život?“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Už jsem odpovídal na obdobné téma - potřebujete se naučit být o toho, co děláte. Takže vnitřní řečí si komentujte, co děláte. Tím získáte jakýsi "nadhled" na své působení. A hlavně - budete více "nohama na zemi", než v představách. Vyzkoušejte. JS“

Vancurova: „Dobry den, jak se prosím jmenuje k oba kterou jste doporučil od pana Koláře děkuji“

PhDr. Jan Svoboda: „Kniha se jmenuje "Labyrint pohybu". JS“

Petra: „Dobre ráno pane doktore.Bydlime na vesnici,dcera chodi do vesnické školy,takzv. dvoutřídky.Je ve třetí třídě.V loňském roce ji byli diagnostikovany poruchy učení a hlavně porucha soustředění.Ve škole na to neberou zřetel.Jak ji můžu pomoc při zvládání domácí přípravy.Jsme nešťastné obě.Ona si myslí že ji deptam. Už po tydnu dostala pětku z diktátu a úplně ztrácí motivaci.Děkuji“

PhDr. Jan Svoboda: „Spojte se s odborníkem, který určoval diagnózu. (Předpokládejme, že je správná a nejde o postraumatické reagování a další možnosti). Měl by Vám dát i návody "co s tím" doma, pak Vy dáte souhlas a odborník by měl být schopen napsat škole, co má dělat. Neudělá to to ale, bez Vaše souhlasu a přání. Bohužel. Jak vidíte, ono by toho bylo hodně, co můžete udělat. Já jsem ale mimo, neznám dítě, nevyšetřoval jsem je.. Nevzdávejte to. Jan Svoboda“

Ivana Tutková: „Dobrý den, je možné Vás navštívit se synem a konzultovat jeho vývoj? Jsem Vaše bývalá studentka a vedl jste mou diplomovou práci (Klima třídy a proces výuky / v lokalitě Ostrava-Dubina). Proč se ptám - syn bude mít 5 let a dle mého se vymyká svým vrstevníkům - předbíhá svůj vývoj a zaostává v sociální oblasti. Ráda bych se "pojistila" a nechala si poradit, jak správně postupovat v přístupu jak rodič tak zajištění školky/školy. Mnohokrát děkuji za Vaši odpověď Iva Tutková“

PhDr. Jan Svoboda: „Děkuji, děkuji Vám za důvěru.Ale už nedělám praxi, nestíhal jsem kloubit výuku, přednášení atd. Navíc - možná ten nejlepší odborník je ten, kterého máte nejblíže..Znáte to . "doma nikdo prorokem".. S úctou Jan Svoboda“

Ilona: „Dobrý den, pane doktore, stále častěji slyším, že začínat školní výuku v 8 hodin je příliš brzy a vyučování by mělo začínat později. V naší obci ale z mně neznámých důvodů začíná výuka již v 7.25 hodin. Lituji děti, které v 7.10 hod. chodí naší ulicí do školy. Jaký je Váš názor? Děkuji!“

PhDr. Jan Svoboda: „Nevím. Opravdu nevím. Ranní vstávání je velmi individuální. Jsou děti, pro které začínat v osm je pozdě a děti, pro které by bylo zahajování v devět, je brzy. Biorytmy každého člověka jsou do velké míry individuální..Nevím, opravdu ne. Prostě žijete v době statistik,která likviduje jedince, vše se řídí průměrem, tedy téměř něčím neexistujícím. Stačí se podívat na vzdálenosti sedadel v autobusech, letadlech..Teoreticky "by toto mělo vyhovovat většině". Ale je to tak? A jde to dělat jinak? Ano? Pak tedy jak? no a tohle si vztáhněte k začátku školní docházky. Jan Svoboda“

Jana M.: „Dobrý den. Svoje děti se snažím vychovávat střední cestou. Bohužel občas si postaví hlavu. To mě až tak netrápí. Starosti mám ale v případě, kdy hlídám sestřiny syny a ti mě zcela ingorují. Jsou schopni mi do očí říct, že nejsem jejich matka a nevelím. Jak se s tímhle srovnat, pracovat? Od svých dětí jsem tohle nikdy neslyšela... Děkuji“

PhDr. Jan Svoboda: „Nenapsala jste mi, kolik jim je let.. Dále - bude to vést jedno z nich, druhé se přizpůsobuje (anebo ty další). Podstatné je, jak se k Vám chovají v prostředí, které neznají. Prostě - tam je třeba je naučit, že vy jste pro ně potřebná..Také jak je vede sestra, zda se u Vás prostě neuvolní..Jak vidíte, je to moc široký dotaz. Tak snad Vám přinese alespoň inspirující myšlenku. Jan Svoboda“

dana: „Dobrý den, pracuji na základní škole a dělám mimo učení také výchovné poradenství pro I. st. V září k nám přestoupil chlapec do druhé třídy z jiné školy. Má vážné potíže z chováním, projevuje se opozičním vzdorem. Na začátku to vypad alo celkem nadějně, ale nyní si s ním nevíme rady. Nechce nic dělat, zlobí se na paní uč. i spolužáky. Ráda bych pomohla, ale nevím, co s tím.V jeho Doporučení z OPPP je, že jej máme zklidňpvat, po afektu vysvětlovat. Ale je to těžké a nedaří se zatím. Děkuji“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Napište mi na jiný e mail, do práce. Rád odpovím, tady je to pro mě složité /ruchy, přesunování atd/ a Vám bych potřebovla napsat delší text. S úctou Jan Svoboda“

Eva Šafránková: „Dobré ráno vážený pane PhDr. Svobodo, v mateřských školách stále probíhají adaptační procesy a s nimi přicházejí mnohdy nemalé problémy, co by jste doporučil nejen mi, jako učitelce v mš, ale také rodiči, kterého dítě nechce chodit do školky, jelikož nechce jíst. Klade rodičům podmínky, nějaká ale týkající se jen jídla. Komunikace s rodiči skončila bohužel tím, že dítě má slíbeno chodit před obědem, ale jeho chování během dopoledne se i přes to nezměnilo, navíc v polovině jeho návštěvy u nás se podává svačina a to je také problém - plačtivé, stále se ujišťuje, že nebude jíst, půjde domů. Chvílemi se dá zaměstnat, jeví o činnosti zájem, vyžaduje osobní přístup, rád se mnou hovoří, když se věnuji ostatním dětem, ukryje se do "obchůdku", má na krajíčku, pozoruje nás, když se mi podaří jej vtáhnout do děje tím, že je stále v mé blízkosti vydrží jen chvíli, ale snaha je veliká atd. Při příchodu rodičů ihned vypráví co "jsme společně" dělali, i když jen sledoval. "postavili jsme auto, ale já jsem tam zatím nebyl..." Chlapec má 3 roky. Děkuji Vám za odpověď. Šafránková“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Potřeboval bych více informací o onom dítěti..Kolik má let, zda má sourozence, jaký je režim rodinného fungování, zda není matka - rodič - nejistý v činnostech, dítě přemlouvá jako dospělého, případně vyčítá atd atd, zda náhodou rodinu de facto nevede toto dítě.. Prostě - řešení je několik podle okolností. Paušálně mohu jen odkázat na to, co jistě děláte, protože jste v mateřské škole, nejste v hlídárně dětí, co si říká mateřská škola. Podívejte se tedy v šatně jak rodič komunikuje s dítetem, pak loučící rituál (mávání přes okno atd, víte). Pak pokud je dítě kontaktní, jej vemte za ruku, provádějte hernou a pojmenovávejte, co které děti - dítě - dělá. Když se zastaví a chce se přidat, počkejte tam chvíli (minuta, dvě) aby bylo přijato..Prostě - velmi důležitý je začátek, vstup, ona adaptace v novém prostředí. A když naučíte dítě opakovaným vstupem to, že si nejdříve prohlédne nikým nerušeno celý prostor, projde a pak vybere, mělo by to určitě dílem fungovat. S úctou Jan Svoboda“

Vancurova: „Dobrý den, mám dite s dysfazii všechny odborníky navstevujene od 5 let teď je dceři 11 ve škole to ingnoruji na pokyn vedení máme zprávy doporučení rozhodnutí souhlasu přiznané peníze na pomůcky na otázku kdo bude peníze požívat na nákup mi řekla paní třídní ze neví kde peníze skončí!!!?? Jak školu “donutit” aby plnila co má od odborníků Moc vám děkuji jsem zoufalá zkoušela jsem dítě dat do jiné školy ale kapacita je plna. Dítě se začíná projevovat skrabanim na těle, strachem ze školy. Bojím se děkuji za odpověď“

PhDr. Jan Svoboda: „Tak to se mi nelíbí..Dobrý den. Požádejte písemným dotazem "co mám dělat" školní inspekci. Pak centrálního odborníka poproste, aby poslal škole zprávu a hlavně co může dělat a jak má dělat. Dnes už není samozřejmé, že toto odborník udělá. A ještě - podívejte se kolem a pokuste se najít vývojového kineziologa. Opakuji - vývojového kineziologa, ne běžného kineziologa, to je zbytečné, to je málo. Třeba Vám dá inspiraci. JS“

Iveta: „Dobré ráno, syn 4,5 roku chodí do školky jen do oběda. Po obědě ho vyzvedávám. Nechce tam spinkat. Nevadí mi to, protože jsem doma s miminkem. Do školky začal chodit ve 3,5 letech, začali jsme jen do oběda a v průběhu října začal ve školce i spinkat - byla jsem těhotná a chtěla ho to naučit než porodím. Porodila jsem v prosinci před vánocemi a pak už nechtěl ve školce spinkat. Takže jsem ho začala vyzvedávat po obědě. Teď bych 2 dny v týdnu "potřebovala", aby tam spinkal - budu chodit s batoletem na plavání a druhý den, mají ve školce angličtinu. Jak nenásilně vyřešit, aby ve školce 2 dny v týdnu spinkal?“

PhDr. Jan Svoboda: „Víte, ono dítě, které chodí do školky a má doma matku s menším dítětem to chápe, jako že jej matka opustila, prostě "vydědila". Dítě má tedy až pudově kódováno udělat vše proto, aby bylo u matky.. Poraďte se s učitelkami v MŠ, projevy mohou být od dítěte k dítěti různé. Rizhodně bych preferoval, bay díte spalo ve školce každý den, komplikujete mu to, pokud někdy ano, někdy ne, nevznikne stereotyp,který dává jistotu. Takže - poraďte se v MŠ a uvěřte jim. Oni mají srovnání i s jinými dětmi. Vy v tom všem máte hlavně srdce - emoce a nechcete ublížit. Jen občas nejvíce ubližujeme snahou neublížit.. S úctou Jan Svoboda“

Irena Polejová: „Dobrý den, mám vnučku, je jí deset let. Má IQ 174 a je velmi těžké s ní vyjít. Má obrovské znalosti toho, co jí zajímá. Ale to, co jí nebaví, nerespektuje. Je jiná. Nerespektuje ani pravidla rodiny. Je prostřední z pěti dětí. Jak jí vysvětlit, že se musí lecčemu podřídit? Děkuji I.P.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobře, vyjdeme z předpokladu, že Vaše vnučka je statisticky jinde, než průměr. Pak je podstatné, zda opravdu jde o genialitu, anebo formu autismu, dopad na sociopatii atd..Prostě - chci Vám naznačit, že se bez odborného vedení neobejdete. Ono vedení Vám doporučí ped.psych. poradna nejblíže Vašemu bydlišti. A pokud by dítě skutečně bylo geniální, pak přes školský úřad je možné udělat různé úpravy atd. Prostě - moc se na tyto děti nemyslí, nemají to jednoduché ani legislativně - ale možnosti jsou. Jan Svoboda“

Šínová Zuzana: „Dobrý den, mám dceru 3 roky, nyní ve školce od 8 do 15h. Od 2,5 let chodila na dopoledne, prostředí zná, doma o školce pozitivně mluví, nepláče, dle učitelky nemá stres, odpoledne spí s ostatními. Doma je veselá, komunikuje, hraje si, říká říkadla, tanečky apod. Ve školce nekomunikuje a moc se nezapojuje do aktivit, navíc moc nejí, jen pije. Doma má mladšího bratra 1,5 let, kterého hlídá babička nebo táta, já chodím na zkrácený úvazek do práce. Jak ji můžeme pomoci, aby se zapojila s ostatními? Děkuji.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Není neběžné co popisujete..A já bych potřeboval informace od učitelek v MŠ.Takže se omlouvám, nejsem schopen adekvátně reagovat. Já bych třeba potřeboval vědět, zda umí běžet po herně, zda se umí naštvat, zda si spíše hraje - tenduje - k holkám, ke klukům atd atd, prostě je toho hodně. Jen naznačuji, že řešení, snad alespoň úprava, by možná byla.. S úctou Jan Svoboda“

Lucie Simunkova: „Dobrý den pane doktore, máme tři děti syn 19, dcera 14 a syn necelé dva roky. Ten nejmladší s tím nejstarším vychází perfektně,ale dcera s nejmladším vůbec. Neustále ho odstrkuje,nechce aby na ní ani sahal. Když jsou spolu,tak ho ignoruje. Snažím se s ní o tom neustále bavit, snažím se jí vysvětlovat,že ji má rád a běhá za ní protože chce na chvilku její pozornost. Na to mi odpoví,že nemá ráda děti obecně,že jí to otravuje. Stavíme dům a do roka bude hotov. Mysleli jsme si, že bychom dali dceru a nejmladšího do jednoho pokoje,ale bojím se abychom neudělali chybu. Co si o tom myslíte? Taky si říkám jestli její přístup k němu není jen dočasný stav puberty,ale nejsem odbornik. Moc děkuji za odpověď.“

PhDr. Jan Svoboda: „Dobrý den. Už budu končit s dotazy..Prostě tady to má své limity. Tak jen rychle: - podle výzkumů bychom měli mít každý svůj vlastní pokoj od 11 let, pak by měla být společná místnost pro setkávání atd atd.., - každý člen domácnosti musí být v něčem jiný než ostatní, jinak by systém rodiny neměl smysl, - podstatné je,jak se k sobě chovají v zátěžových situacích, případně zda si umí spontánně pomoci..a mohl bych pokračovat, pokud by byl prostor..pokuste se třeba zavolat na Linku důvěry, protože více informací dá přesnější odpověď. S úctou Jan Svoboda“

Martina Řandová: „Milý pane Svobodo, chci jenom poděkovat za radu ohledně svého syny Martina (Letní škola Vodňany 2017, syn 11 let, problémové chování ve škole - poznámky, důtky, stížnosti). Viděl jste jeho video a poradil, ať ho dáme do jiné školy, že má ke škole nezvratně narušený vztah. DNES - rok v jiné škole, bez důtek, poznámek a stížností, samé jedničky a na konci roku pochvala od paní ředitelky za reprezentaci školy. HURÁ! Budete mít vždy místo v mém srdci, jak jste se do syny dovedl vcítit. S úctou Martina Řandová“

PhDr. Jan Svoboda: „Děkuji, děkuji, že jste napsala. A hlavně - za pocity z vašich slov, prostě, že se povedlo. Tak, kéž se daří překonávat vše, co bude přicházet. S úctou Jan Svoboda“

Dana Míková: „Vážený pane doktore, jste úžasný a děkuji za Váš přístup. Na více superlativ není prostor. Obdivuji Vás i v citlivém hodnocení našich škol a učitelů. Osobně jsem opustila sborovnu po 30 letech a nyní 2 roky pracuji na straně dětí a rodičů. Učím se o problémech ve škole a přístupu pedagogů s absencí pedagogického taktu mluvit nahlas. Realita je někdy opravdu tristní. Držím Vám palce a děkuji, že jste! D. Míková mikovad@seznam.cz“

PhDr. Jan Svoboda: „Děkuji.. A nevzdávejte se. Pokud máte "drajv" napsat do ČT, máte sílu i na další. Moc prostě. S úctou Jan Svoboda“