Tvorba českých choreografů na 13. ročníku Mezinárodního festivalu soudobého tance v Praze.
Scénář a režie J. Hovorka.

Žižkovské kino Ponec bývalo svého času velmi populární. Rázovitá budova v rázovité čtvrti však posledních dvacet,možná i více let chátrala. Nedávno se o ní začalo znovu mluvit v souvislosti s tancem. vzniká zde totiž první pražské taneční divadlo. To ostatně proběhlo tiskem iv televizi. Za vším stojí občanské sdružení Tanec Praha a paní Yvonna Kreuzmannová s týmem spolupracovníků.

V červnu proběhl již 13. ročník mezinárodního festivalu soudobé taneční tvorby a pohybového divadla Tanec Praha 2001. Dokument zachycuje část dění. S natáčením jsme začali již v květnu na České taneční platformě , kde se představilo několik převážně českých choreografů. Své choreografie zde představili Petr Opavský, Tomáš Rychetský a David Stránský, Krepsko, Petr Zuska, Lenka Ottová, Mirka Eliášová, Lenka Dřímalová, Petr Tyc. Dalším z motivů dokumentu je právě zrod divadla v Ponci. V květnu zela uprostřed staveniště jáma a budova neměla střechu . To , že se zde odehraje Česká taneční platforma v květnu a Tanec Praha 2001 v červnu a že se v září divadlo definitivně otevře vypadalo jako šílený nerealizovatelný plán. Ale opravdu se to zdařilo! Takže Ponec se stal jakýmsi středem letošního tanečního dění v Praze.Ale tančilo se i na jiných scénách, ba i v ulicích. V hudební části jsme zaznamenali 3 představení, která se v červnu v novém divadle uskutečnila. Nevěsty Charónovy Kristýny Celbové a Zuzany Vitoušové, Pražský komorní balet představil Janáčkovu Sonátu ve zpracování Petra Zusky a " To málo, co víme o Sylfidách" choreografa Petra Tyce.

Napište nám