Čtyři v tom

Záznam chatu z úterý 25. února 2014

Zuzana: „Udělala byste něco při natáčení jinak, kdybyste se mohla vrátit v čase?“

Markéta Ekrt Válková: „Hezké dopoledne, zdravím všechny diváky Čtyři v tom. Řadu drobností bych možná řešila při natáčení jinak, ale ty podstatné rámcové věci považuji za správné a nic bych na nich neměnila. Nejvíce otazníků bylo vždy kolem porodů, tam bych možná některá dílčí rozhodnutí upravila, kdybych se mohla vrátit v čase.“

Lucie: „Předně díky moc za Čtyři v tom!! A teď k otázce. Osobně si nedovedu představit, že by mě během porodu někdo natáčel :-) Přitom bez toho by celý seriál postrádal smysl, všichni to očekáváme a držíme u obrazovek palce. Jak moc je ale takové natáčení náročné z hlediska emocí, zachování nějaké míry soukromí a z technického hlediska, aby se štáb třeba nepletl zdravotnickému personálu? Byli jste přítomní u všech porodů protagonistek? Děkuji za odpověď.“

Markéta Ekrt Válková: „Ano, natáčení porodů je silná emotivní záležitost i pro náš stáb. Uvědomujeme si dobře křehkost a intimutu té chvíle a snažíme se překážet co nejméně. Předem si s personálem a hrdiny řekneme, kde může být kamera a to místo samozřejmě dodržujeme po celou dobu porodu. Často je na sále jen kameraman, zvuk si rozmístí řadu mikroportů do míst, kde se mluví, já jako režisérka jen někde vykukuji a snažím se korigovat kameramana na dálku. U každého porodu to ale bylo trochu jinak. Někde jsme se cítiíli více svobodně a někde jsme byli rádi, že jsme rádi... Rozhodně sama za sebe, po svých třech vlastních porodech musím říci, že je to úplně jiný druh zážitku:-)“

Karolína: „Dobrý den,odkdy jste čtyři v tom 2 natáčely?Já se na Vás ráda dívám.“

Markéta Ekrt Válková: „Natáčení začalo v červnu loňského roku a skončilo v lednu.“

Daniela: „Dobrý den, chtěla jsem ze zeptat jak se spolupracovalo s miminkama a zda jste s nimi zažili také nějaké veselé příhody při natáčení. :-) Děkuji“

Markéta Ekrt Válková: „Miminka byla všechna báječná. Nejlepší herci. Když se měla usmívat, usmívala se, když měla zaplakat, udělala to.“

Mirka: „Byla byste ochotná si s účastnicemi vyměnit roli? Tzn. vy byste šla před kameru?“

Markéta Ekrt Válková: „Mám velkou pokoru a úctu k našim hrdinkám. Jak řekla jedna z nich, Kamila, člověk by měl zažít tu zkušenost a vyměnit si s nimi role... Já jsem při natáčení dost uvolněná a situace, které vyvolávám často i natáčíme, takže kamery se nebojím. Jiná věc je ale síla příběhu a poselství a já v mém životě nic tak intenzivního a sdělného, na rozdíl od našich hrdinek nezažívám. Před kameru se má postavit jen ten, kdo má skutečně co sdělit, podle mě.“

Alena: „Dobrý den, moc děkuji za zdařilý projekt. Zajímá mně zda budete pokračovat a k jednotlivým osobám a dětem se vracet způsobem časosběrného dokumentu? Myslím si, že by to bylo moc zajímavé.“

Markéta Ekrt Válková: „Já sama za sebe budu určitě osudy našich hrdinek sledovat i nadále. Pokud se v budoucnu naskytne příležitost a naši hrdinové nebudou zničeny mediální kampaní, která je teď čeká, třeba se k natáčení zase vrátíme..“

Pepa: „Jak mohou účastníci pořadu zasahovat do výsledné podoby? Stane se, že tam něco nechtějí mít, a vy to tam přesto dáte?“

Markéta Ekrt Válková: „Spolupráce musí být založena na důvěře. Všechno s nimi předem nekonzultuji, ale jsou témata, o kterých už předem vím, že jsou problematická a to pak s hrdiny probíráme a hledáme společně přijatelnou verzi pro všechny strany. Nikdy nedám do sestřihu nic proti čemu by hrdinové takovéhoto dokumentu mohli protestovat.“

Alena: „Ještě jeden dotaz. Zda jsou čtyři miminka, všichni kluci jen dílem náhody nebo jste volili s tímto úmyslem.“

Markéta Ekrt Válková: „Předem jsme pohlaví některých z nich neznali, takže ano, je to náhoda.“

Zuzana: „Jak se k Vašemu štábu chovali pracovníci porodnic? Byl problém točit přímo u porodu?“

Markéta Ekrt Válková: „Záleželo jak na které porodnici, ale nakonec jsme se všichni vždy dohodli, doufám k oboustranné spokojenosti.“

Anet N.: „Dobry den pani reziserko, rada bych se zeptala, jak narocne je pro vas stab zrealizovat takovyto projekt, z hlediska casu, ruznych mist,...?“

Markéta Ekrt Válková: „Je to už druhá řada, takže zkušenosti předchozího štábu hodně nastavily pravidla. Předem jsme věděli, že budeme hodně jezdit, že projektu věnujeme mnohdy i náš volný čas. Všechno šlo podle plánu, je to naše práce a bavila nás. Já jsem pracovala na projektu cca 11měsíců.“

katka: „Dobrý den chci se zeptat v jakém rozpětí rodili hrdinky?Děkuji za odpověď.“

Markéta Ekrt Válková: „První od druhé je 2 měsíce, třetí od druhé 3 týdny a čtvrtá od třetí cca 10 dní...“

Sára Tymichová: „Dobrý den já jsem se na čtyři v tom dívala i na minulou řadu a moc se mi líbily nějaké typy které jste tam použily. Chci se zeptat včera jsem se na první díl čtyři v tom 2 dívala a přišlo mi že maminka Eliáška asi bude na tom podobně jako v první řadě Lucie která má Sophii, podobný typ jako Věra tak mi přišla asi tak Kamila co má Filípka. Asi já mám nejblíže tak věkově tak bude asi Bára moc se mi líbí jak se ona i její manžel k tomu že Bára čeká miminko postavily. Chtěla jsem se jen pro zajímavost zeptat koho vlastně napadlo udělat tak skvělý dokumentární serial o matkách a o dětech a o tom jak to vypadá když se narodí to miminko??? Chci vám moc poděkovat za to že jste udělaly čtyři v tom 2. Čtyři v tom 1 bylo taky moc hezký ale byla to jednička ted už je to dvojka a je vidět že je to oproti té jedničky trošičku lepší. Tak vám ještě moc děkuji a taky vám předem děkuji za odpovědi. Naschle“

Markéta Ekrt Válková: „Projekt vymyslely autorka Navždy svoji Erika Hníková a režisérka první řady Čtyři v tom Linda Kallistová Jablonská. DOufám, že Vaše zdání, že se hrdinky první a druhé řady podobají je dáno pouze tím, že jste shlédla teprve první díl. Myslím, že jde o podobnost čistě povrchní a sama při dalších dílech uvidíte jak rozdílně ke svým příběhům přistupují.“

Tintin: „Nepřijde vám, že si Kamila na seriálu trochu dělá osobní PR?“

Markéta Ekrt Válková: „Rozhodně mi to nepřijde. Každá z hrdinek nasadila svůj vlastní kožich, jedná se o dokument a nikdo nemohl vědět jak se příběh bude vyvíjet. Ona jako profesionálka, si rizika byla vědoma dvojnásob. Vážím si odvahy každé z nich.“

Maťa: „Plánujete aj čtyři v tom 3 ?“

Markéta Ekrt Válková: „Tento dotaz směřuje k vedení České televize. Záleží i na vás divácích, zda se o třetí řadě bude uvažovat..:-)“

lidka: „Dobrý den, která situace byla nejvypjatější?“

Markéta Ekrt Válková: „Určitě jedna taková existuje, ale protože jí sami uvidíte v seriálu, nebudu prozrazovat..“

lidka: „A se kterou účastnicí jste si nejvíce "sedly"?“

Markéta Ekrt Válková: „Musím říci, že jsem si zvolila hrdiny svého srdce a každý z nich mi sedl v něčem jiném. Je to jako když máte různé kamarády a každý je jiný. "Sedli" mi i některá zvířata, babičky a zahrady...:-)“

nikaverka: „Dobrý den, jak na Vás působí takový příliv dětí, které můžete vidět už při jejich rození na svět? Jestli se probouzejí mateřské pudy nebo spíš si říkáte, že jste ráda, že nemusíte prožít bolest při porodu? A máte vlastní děti? Děkuji, Veronika“

Markéta Ekrt Válková: „Chvílemi se mi zdálo, že je mi hůř než při vlastním porodu:-) Začala jsem rozumět otcům, kteří jsou odsouzeni k pasivní podpoře. Chce to také velikou sílu a odvahu.“

Dotaz: „Jak se povedla druhá řada Čtyř v tom?“

Markéta Ekrt Válková: „Na to už odpovíte přece vy, diváci.:-) Děkuji za milé otázky a přeji intenzivní zážitek při sledování dalších dílů Čtyři v tom.“

špinarová: „dobrý den, v prvním dílu mi chyběly alespoň titulky u osob, které se vyskytují vedle hlavních protagonistů - hlavně ty dvě dámy hovořící o adopci s Kamilou - jedna byla asi matka, ale ta druhá ? To samé u rodiny školačky - přišli na návštěvu dva - ale ani půl slova o tom, kdo to je .... vzhledem k tomu, že tam vše okomentujete - se mi toto zdá trochu nepatřičné. Děkuji za odpověď.“

Markéta Ekrt Válková: „Děkuji za připomínky. Obě dámy u Kamily byly matky, i u Báry z Mostu se jednalo o rodiče Míly. V případě titulků dáváme přednost vybudování atmosféry mezi jednajícími osobami a také významu znalosti těch osob v té které situaci. U obou zmiňovaných situací šlo především o názory našich hrdinů, možná mylně jsme se též domnívali, že způsob komunikace hrdinů s těmi lidmi je velmi osobní, tudíž se dá hovořit o rodinných příslušnících s jistotou.“