Tucet špinavců

Společnost MGM si filmová práva k románu E.M. Nathansona Tucet špinavců (1965) zajistila ještě před jeho publikací a režii jeho filmové adaptace svěřila Robertu Aldrichovi (1918-1983), který měl zkušenosti s dramatickou filmovou akcí nejen z válečného žánru (Útok! - 1956) ale i z westernů (Apač - 1954, Vera Cruz - 1954, Poslední západ slunce - 1961). Snímek Tucet špinavců se v roce 1967 stal diváckým hitem a dnes je považován za jedno z klasických válečných děl (také byl jedním z prvních, které úspěšně smazalo do té doby přísně dodržovanou čáru mezi dobrými a zlými hochy). Příběh dvanácti trestanců, kteří jsou vycvičeni pro sebevražednou akci za slib milosti, je sice smyšlený, ale vychází z postupů, jež byly praktikovány nejen ve spojeneckých armádách, kdy byli těžcí zločinci posíláni do první linie s mlhavou nadějí, že přežijí a budou pardonováni. Dvě třetiny filmu se odehrávají během obtížného výcviku, při kterém poznáváme jednotlivé aktéry i jejich motivaci - "neposlušného" majora Reismana (Lee Marvin), který výcvik vede, bývalého gangstera a nezvládnutelného rebela Victora Franka (John Cassavetes), černocha Jeffersona (bývalá hvězda amerického fotbalu Jim Brown), náboženského fanatika Maggotta (Telly Savalas), stoického Poláka Wladislawa (Charles Bronson) nebo šaškujícího podvodníka Pinkleyho (Donald Sutherland). Vrcholem snímku je závěrečná třetina, kdy trestanecké komando pronikne do přísně střeženého francouzského zámečku (postaveného pro účely filmu v britských studiích MGM) a s těžkými ztrátami zlikviduje užívající si vysoké důstojníky německé armády. Film byl oceněn Oscarem za zvukové efekty a dalšími třemi nominacemi (střih, zvuk a výkon ve vedlejší mužské roli - J. Cassavetes).