Epizoda 10/13

Martin Šorm přišel do Dne D se serverem pro zprostředkování mikroinvestic do podnikání, který nazval Den E. Název není náhoda, podnikatel chtěl investovat do bývalých projektů pořadu Den D a dostat je do výchozí podoby. Částku 300 000 Kč si vybral záměrně, aby upoutal pozornost investorů. Podle Margarety Křížové to však bylo něco jako kupónová privatizace v mikropodnikání. Sám Martin Šorm kdysi do jednoho projektu z pořadu Den D vložil své peníze, ale zatím je zpět nevydělal, protože projekt je stále ve fázi příprav. I díky tomu nezískal důvěru investorů a požadované peníze nezískal.

Nudí vás už klasická bílá umyvadla? Ivo Tupý a Pavla Bušková do pořadu přinesli jejich inovaci, jednalo se o laminátová sanitární zařízení s dekorem dřeva. Tato umyvadla jsou sice patentovaná, ale ještě se ani nevyrábí. Jedno umyvadlo se mělo prodávat za 16 000 Kč, což se Petře Rychnovské zdálo příliš drahé, navíc při bližším pohledu a omaku působilo levně. Margaretě Křížové i Johnu Vanharovi se designově nelíbilo, a protože ani zbylé dva investory dvojice nepřesvědčila, k investici nedošlo.

Pokud se chtete naučit cizím jazykům i bez docházení na kurzy, Jaroslav Holeček a jeho webové stránky pro živou konverzaci v cizích jazycích pomocí livechatu by vám to mohli umožnit. V svém projektu Speakonline si Jaroslav sám vyzkoušel kvalitu svých lektorů a získané peníze chtěl použít především na reklamu. Petra Rychnovská si tuto živou konverzaci přímo ve studiu vyzkoušela. Podle ostatních investorů by však lidé tento server nepotřebovali, protože způsobů jak zdarma komunikovat po telefonu už je řada a stále přibývají. Margaretě Křížové se ovšem tento nápad zalíbil, a nabídla Jaroslavovi jeho požadovaných 400 000, ovšem za 40 % podíl s tím, že by ji musel především přesvědčit o kvalitě svých lektorů. Po chvilkovém váhání byla její nabídka přijata.

Podle Ivana Slobody by dřevěné brikety na topení byly výhodný byznys, protože je u nás v ČR nikdo nevyrábí. Za 2 500 000 Kč, které od investorů požaduje, by chtěl hlavně nakoupit zařízení a suroviny na jejich výrobu a vozit je především do zahraničí. Ovšem podle Michaela Rostocka podobné produkty dávno existují, a proto do tohoto projektu nehodlal investovat. Jeho názor sdíleli také ostatní investoři a pan Sloboda si o investování do svého snu mohl nechat pouze zdát.

Dvojčata Michal a Lubomír do doupěte přinesli svůj projekt Humanic Houses, domy s lidskou tváří. Tvorba těchto 3D počítačových modelů měla mít komerční využití – domy funkční, určené např. pro restaurace, snow centra a casina, jejich funkčnost měli dokonce patentovanou. Investoři od začátku prezentace zadržovali smích, Michaelovi Rostockovi přišly domy doslova hnusné a Michalovi Hanusovi jako šaškárna z Las Vegas. Podle mladých podnikatelů je to unikátní nemovitost, která by mohla posloužit i jako reklama, ale investorům přišla spíše k smíchu. K investici proto nedošlo.