Můj vysvlečenej deník

Představovat filmovou Johanu jako začínající herečku se snad ani nesluší. Má za velké role v diváckých hitech Ženy v pokušení a Lidice a k tomu si vyzkoušela i specifické filmové žánry pohádku (Nejkrásnější hádanka) a western (WesternStory). V Mým vysvlečeným deníku se vrací mezi teenagery, s nimiž začínala v Rafťácích, ale její hrdinka má ode všech žánrů trochu: její citový život je horská dráha mezi komedií a dramatem, snaží se být drsná jako pistolnice, ale přitom pořád trochu věří na pohádky…

Zatímco její filmová hrdinka Kasandra má snad jen jeden jediný opravdový zájem (ano, přesně to, co si myslíte), Berenika Kohoutová má daleko pestřejší kulturní zázemí: její matka Irena Obermannová i babička Anna Žídková jsou spisovatelky, starší sestra točí filmy, ona sama zase kromě hraní zpívá v hudebním projektu Femme Plastique. Z televizních obrazovek ji znáte jako Tatínkovou holčičku z diskutovaného dílu Soukromých pastí a také ze seriálu Život je ples.

Je jednou z mála českých hereček, které kdy zazářily v soutěži na festivalu v Cannes: je totiž hlavní hrdinkou krátkého filmu Zuzany Špidlové Bába, který před třemi lety zvítězil ve studentské sekci Cinéfondation. V roce 2011 se objevila v českých kinech hned ve třech celovečerních filmech. Ve válečných Lidicích, jako princezna z pohádky Micimutr a jako teenagerka z chudé rodiny v sociálním dramatu Poupata.
Jakej je rozdíl mezi Margaritou a Margaretou? Margarita je zrádnej koktejl, Margareta je skvělá holka.

Zatímco ve svém filmovém debutu – v Rafťácích – při pokusu o sex s Jiřím Mádlem na plátně málem uhořela, ve Vysvlečeným deníku má ještě o něco větší smůlu… Neteř herce Lukáše Vaculíka dělá v těchto dnech své první velké herecké kroky také na televizní obrazovce, v seriálu První krok, kde hraje studentku taneční akademie.

Stejně jako ostatní dívky Vysvlečenýho deníku je Sandra mladá, krásná a  talentovaná a její první role byla v Rafťácích Karla Janáka. Ve  Vysvlečeným deníku měla výbornou hereckou školu, hraje dceru Veroniky Žilkové.

Existuje snad lepší způsob, jak odstartovat hereckou kariéru, než v roli dlouhovlasého sympaťáka Hagrida, který hulí trávu a trousí filmové hlášky? Martin Šesták (který si svou hagridovskou hřívu nechával pro  film narůst celý rok) se k herectví dostal originálním způsobem: začínal totiž jako aktér, kameraman a střihač skateboardingových videí. Právě při jejich natáčení ho poprvé napadlo, že by se mohl stát hercem.

Role Vektora, který je zdatný v matematice, ale jinak poněkud tápe, je jeho „dospělým“ filmovým debutem (jako dítě se objevil v Kachyňově filmu Hanele). Zato má coby absolvent DAMU za sebou spoustu studentských filmů a divadelních inscenací. Působí v brněnském divadle Alfa.

„Let, filozofie, náboženství, způsob života, úlet…“ odpovídá Ondřej Mataj na otázku, co pro něj znamená divadlo. Jeho filmový hrdina, který zamotá hlavu protagonistce Johaně, by nejspíš úplně stejně odpověděl na otázku, co pro něj znamená kouření trávy. Ondřej, který v televizi debutoval v seriálu Cesty domů, se sice ve Vysvlečeným deníku pyšní nádhernými dredy. Jsou opravdové nebo je to paruka?

Johanin druhej kluk. Vlastně třetí, vlastně čtvrtej… Vlastně druhej vážnej. Čogo zlomil Johaně srdce vejpůl a my nemáme to srdce o něm něco psát.

Mladý, talentovaný... klavírista. Jeho postava trpí zajímavou úchylkou a když David Skopal přišel na konkurz a vychrlil ze sebe kupu sprostých slov, role byla jeho.

Délka filmografie Veroniky Žilkové vzbuzuje respekt a její přítomnost v  řadě seriálů budí dojem, že ji někde vidíme „pořád“. Z těch velkých a  nezapomenutelných rolí musíme zmínit Zapomenuté světlo s Bolkem Polívkou nebo Švankmajerova Otesánka. Sympatická je její odvaha, s níž se pouští do kontroverzních zábavných projektů, jako byla svého času Česká soda nebo později Tele tele.

Možná proto, že svou hereckou kariéru odstartoval v Brně, ho čeští filmaři vzali na vědomí relativně pozdě: na velkém plátně debutoval až v  šestatřiceti letech coby manžel Sabiny Remundové ve filmu Alice Nellis Výlet. Zatímco v divadle si zahrál obrovské role Hamleta, krála Leara či Raskolnikova, ve filmu často představuje chlapíky plichtící různé životní kompromisy – Sluneční stát, Muži v říji, Tajnosti.

Jako dítě z divadelnické rodiny se už od dětství objevovala v  inscenacích svého bratra Jakuba a působila v nich jako mladičká femme fatale. Excelovala v dramatu Smradi, v jiných filmech (Sluneční stát, Krev zmizelého, Milenci a vrazi, Václav) byly její parketou role rázných žen. Jednou z nich je ostatně i macecha Sába ve Vysvlečeným deníku.

Herec, odchovaný elitním uměleckým kolektivem Dejvického divadla, si umí vybírat ty nejzajímavější režiséry a projekty, které v Česku vznikají. Spolupracuje s Robertem Sedláčkem (Muži v říji, Největší z Čechů), Davidem Ondříčkem (Grandhotel) a nejnověji i Bohdanem Slámou (Čtyři slunce), zahrál si i v generačním filmu Zoufalci.

Mluví spisovně. Dokud ho nenecháte, aby se do vás zamiloval.

Postava psychiatričky je tak skvělé právě proto, že Simona Stašová do ní vložila veškerou svou citlivost a empatii. Právě tyhle vlastnosti jí ovšem ze začátku kariéry byly spíš na škodu: „Dívali se na mě jako na dceru Bohdalové, která má být taky tak vtipná, rozšafná a báječná, a dávali mi role, které by skvěle zvládla máma. Mně to vůbec nešlo,“ řekla v jednom rozhovoru. Naplno zazářila v Pelíšcích a nyní je jednou z nejobsazovanějších a nejoblíbenějších hereček s jasným osobitým stylem.

Když máš vztek, tak řvi.