Nahá pravda
Americký režisér Leo McCarey (1898-1969) vystudoval práva na Jihokalifornské univerzitě (USC), ale advokátní praxi se věnoval jen krátce. Díky přímluvě spolužáka ze střední školy Davida Butlera nastoupil jako pomocná síla u Universalu a postupně se vypracoval na asistenta. V roce 1923 byl angažován Halem Roachem, v jehož studiu pracoval šest let jako gagman, scenárista, supervizor a příležitostný režisér. V té době se podílel zhruba na třech stovkách krátkých filmů. Dohlížel na výrobu dvoudílných veseloher s Charliem Chasem a v roce 1926 se zapsal do filmové historie, když vytvořil populární dvojici z komiků Stana Laurela a Olivera Hardyho. I po příchodu zvuku se specializoval na veseloherní žánr. Jeho nejznámějším dílem je však melodramatický snímek Farář u sv. Dominika (1944) s Bingem Crosbym v titulní úloze, který mu vynesl Oscary za nejlepší film, režii a námět. Z jeho obsáhlé komediální tvorby je patrně nejlepší Nahá pravda (1937), za jejíž režii dostal Oscara. Scénář snímku vychází ze stejnojmenné divadelní hry Arthura Richmana z roku 1921 (předtím už dvakrát zfilmované) a vypráví příběh manželů Warrinerových (Cary Grant a Irene Dunneová v prvním ze tří společných filmů), které teprve rozvod přesvědčí o tom, že se mají opravdu rádi. Oba hlavní představitelé dokonale souzněli s improvizační tvůrčí metodou režiséra, který neváhal se často odchylovat od natáčecího scénáře. Vznikla tak vtipná manželská komedie, v níž nezanedbatelnou úlohu vytváří také foxteriér "Pan Smith" (stejné roztomilé psisko se objevuje i v dalších klasických veselohrách té doby - Detektiv Nick v New Yorku a Leopardí žena).