Spojené království

Krutěji se už k němu osud zachovat nemohl: znetvořené tělo, odpor budící, hrůzu nahánějící tvář. Obluda. Stvůra. Démon. A přece stvoření bezmála lidské. Quasimodo. Nalezenec, vyrůstající ve velebných zdech chrámu Notre Dame, jehož jedinou radostí se staly zvony. Zvony, jimž věnoval všechnu svou energii, sílu a lásku, zvony, které jej na oplátku připravily o to poslední člověčí, co mu zbývalo, o sluch... A přece i v této ubohé karikatuře člověka se ukrýval vznešený duch, bilo vřelé srdce. Srdce, schopné těch nejposvátnějších lidských citů: lásky, pokory, sebeobětování...
Hugův slavný román inspiroval filmové i televizní tvůrce již mnohokrát. První - ještě němá - filmová verze pochází již z roku 1923, do povědomí diváků vstoupily však především dva filmy, respektive dva "zvoníci": Charles Laughton (1939) a Anthony Quinn (1956). Britský film z roku 1982 byl v pořadí již čtrnáctou adaptací a Anthony Hopkins v titulní roli v něm v ničem nezůstal za svými slavnými předchůdci. Zajímavé nesporně je i to, že byl celý natáčen ve studiích Pinewood poblíž Londýna, kde byla pro jeho potřeby postavena nejen replika chrámu Notre Dame, ale i náměstí, úzké křivolaké pařížské uličky, hospůdky a řada dobových budov.

Příroda se k němu zachovala krutě. Nezbavila jej však schopnosti milovat. Anthony Hopkins v titulní roli britského filmu.

Zvoník od Matky Boží

Rozhovor s Jiřím Pragrem

Napište nám