Nehynoucí láska

Další životopisný, trochu netradiční snímek o Ludwigu van Beethovenovi vychází z historického faktu. V Mistrově pozůstalosti byly totiž nalezeny dopisy, určené ženě, oslovované skladatelem "Meine unsterbliche Geliebte" - zde přeloženo jako "Nehynoucí láska". Skutečný adresát je doposud zahalen tajemstvím a badatelé marně pátrají po její totožnosti. Anglický scénárista a režisér Bernard Rose předkládá vlastní verzi, v níž převládá spíše romantismus a fikce než historická skutečnost. Po Beethovenově pohřbu roku 1827 se jeho nejbližší přítel Anton Schindler vydává po stopách tajemné neznámé, které Mistr odkazuje svoji pozůstalost. Setkává se s několika jeho milenkami. Nejprve je to hraběnka Julie Gallenbergová, kdysi teprve sedmnáctilétá Mistrova žačka na klavír, která se za něj málem provdala. Sňatek byl zhacen, když dívenka nedovoleně vyslechla hru tehdy již hluchnoucího umělce. Další stopa vede k charismatické uherské hraběnce Anně Marii Erdödyové, se kterou Beethoven sdílel rok naplněného života a celoživotní duševní pouto. Dokázala podržet tehdy již těžce nemocného génia a on jí to po svém oplácel. Ani ona však nebyla hledanou osudovou ženou. Nakonec Schindler pochopí, že žena v závoji, která se s umělcem jednou setkala při pobytu v Karlových Varech, možná žila někde poblíž celá léta. Výpravný kostýmní snímek se odvíjí v řadě retrospektiv, zahrnujících epizody z Mistrova života, zvláště ve vztahu k ženám. Beethoven v podání Garyho Oldmana je zde navenek podivínský a nepříjemný morous, sužovaný hluchotou, ale vědomý si své geniality. V ženských rolích zaujme především Isabella Rosselliniová jako uherská hraběnka. Snímek se natáčel v Čechách a na Moravě (Praha, Kroměříž, Buchlovice...) a ve spolupráci s našimi filmaři.