Božské děti

Rodina malé Zahry a Aliho je tak chudá, že děti mají každý po jednom páru bot. Zahřiny střevíce byly už tak sešlapané, že musely k ševci. Ali sestřiny botky sice vyzvedne, jenže cestou je nešťastnou náhodou ztratí. Pro chudou rodinu je to veliká rána, otec nemá na nové boty peníze a děti musí v něčem chodit do školy. Ali chce pro sestřičku nalézt řešení, jak ale získat nové boty?

Poetický íránský snímek o sourozenecké lásce, lidské solidaritě, pokoře a síle vůle nominovaný na Oscara za nejlepší zahraniční film v roce 1997.

Majid Majidi, íránský herec, scenárista a režisér už patří ke zkušeným filmovým tvůrcům země, která stvořila malý filmový zázrak - Íránskou novou vlnu. Pochází z Teheránu, kde také vyrostl a začínal jako herec v amatérských divadelních souborech. Po studiích na teheránském Institutu dramatických umění hrál v několika filmech svých budoucích kolegů. Jako scenárista a režisér debutoval v roce 1992 filmem Baduk, který byl promítán na MFF v Cannes a získal již jako debut několik mezinárodních cen. Baduk znamená v překladu pašerák a Majidi v tomto filmu zmapoval zcela otevřeným a pro mnohé šokujícím způsobem situaci krutě vykořisťovaných dětí, které si vydělávají ilegálním pašováním zboží přes hranice. Téma situace dětí v rodině a ve společnosti se v jeho tvorbě vrací i ve filmech Otec (1996), Božské děti (1997) a Barva ráje (1999). Mezi jeho nejnovější snímky patří Déšť (2001) či Vrabčí cvrlikání (2008), oceněné Stříbrným medvědem na MFF Berlinale.