Učitelka čtyř hlavních hrdinů, kterou ve filmu hrajete, nad ostatní postavami příběhu vyniká svým charakterem, čestností a morálními zásadami… Jak ji vidíte vy sama?
Joj, jak já vnímám paní učitelku Pivoňkovou? No, asi jako bytost, která se nezařadila do davu a dělala, co cítila, i když smířlivou cestou...
Hlavní osu vyprávění tvoří příběh dospívání čtyř kluků v období v 70. letech minulého století, ale dospívání je snad v každé době provázeno revoltou vůči společnosti, rodičům... Jak jste toto období prožívala vy, i když podstatně později?
Já prožívám revoltu až teď, jsem trochu opožděná (smích). V pubertě jsem byla plně zaměstnaná studiem, které mě do jisté doby dost pohlcovalo, a jedinou revoltou byla opozice proti mému tátovi, který je od přírody sám velká revolta.
Dobu, ve které se film odehrává, jste nezažila. Snažil se vám ji Petr Jarchovský s Ondřejem Trojanem nějak přiblížit - třeba vyprávěním nebo dokumenty?
No, vlastně ani ne, protože vědí, že doma se o tom hodně sama dovím.
Zůstal vám v hlavě z natáčení Občanského průkazu nějaký dominantní dojem – pocit – zážitek… Ať už úsměvný, nebo smutný?
Asi nejzásadnější pocit pro mne byl pocit zodpovědnosti, protože jsem poprvé hrála dospělou ženu, byla jsem obklopena především mladšími lidmi a poprvé jsem taky víc mluvila. Ondřej Trojan na mě byl až moc hodný a já nevěděla, jestli je spokojen anebo rezignoval (smích).