Khaled

Alžírský zpěvák a autor písní "Cheb" Khaled zazářil v posledních letech v oblasti world music. Je to díky velice populární verzi stylu Rai, což je životodárná směs tradičních prvků folklorní hudby spojená se soudobými západoevropskými zvukovými efekty. Jeho koncerty jsou všude beznadějně vyprodané od New Yorku, přes Paříž, Tokio až po Káhiru a Islamabad. Jeho nahrávky v prodejích předhánějí všechny další interprety v islámském světě a na indickém subkontinentě. Khaledovi se podařilo úspěšně umístit styl Rai do populárních evropských a severoamerických žebříčků.

Stejně jako kdysi v raných dobách rock and rollu rozdělil Elvis Presley posluchače do dvou táborů, vyvolává dnes Khaledova hudba prudkou polemiku. Ostře ji zamítají ve skladatelově rodném Alžíru tradicionalisté z okruhu muslimských fundamentalistů, na druhé straně přitahuje tento styl mladou generaci. Khaledova hudební lyrika vyjadřuje jejich naděje a zklamání. Jeho instrumentace oplývá výraznými rytmy, příznačnými severoafrickými kadencemi a zároveň západním elektronickým zvukem. To vše je obrazem napětí ve kterém tato nová generace žije.

Khaled se narodil v alžírském městě Oran v roce 1960. Svou první skupinu založil na počátku sedmdesátých let a do roku 1975 vydal už půl tuctu nahrávek. Se zavedením audiokazet se neobyčejně rozvinul v Alžírsku hudební trh a Khaled slavil první velké úspěchy u alžírské mládeže, která hladověla po politických změnách. Po Khaledově prvním koncertu v Algiers, se zpěvákova sláva šířila od islámského světa až po Francii. Khaled se přestěhoval do Marseille a účinkoval také v pařížských hudebních klubech. V roce 1991 podepsal smlouvu s gramofonovou společností Barclay/Polygram na nových jedenáct titulů, které produkoval a aranžoval Don Was.

Dokumentární film Jeana Paula Guirada o Khaledovi je nejen portrétem zpěváka, ale dává také bohatou příležitost poslouchat jeho hudbu. Dokument začíná v Amsterdamu, pak se diváci přesunou s Khaledem do Oranu, kde jeho bratr a rodiče vzpomínají na jeho dětství a zaujetí pro hudbu. Poté odchází filmový štáb do Marseille - do Khaledova současného domova - a do Káhiry, kde poskytne zpěvák interview pro televizi před svým koncertem. Film také obsahuje hodnocení Khaleda jako interpreta z úst Dona Wase, který ho srovnává s Eltonem Johnem a Bob Dylanem. Z archívních materiálů uslyšíme Khaledovy písně : Wharan, El Baroud, Liahliah, Ragda, Mauvais Sang, El Arba Wine a Serbi Serbi.

Nade vším vévodí Khaledova osobnost, která působí nejsilněji. Khaled je vysoce energický, brzy se rozesměje, skvěle vypráví - s velkým zaujetím diskutuje o politické situaci v Alžírsku. Především je to však člověk, který se snaží sblížit dva odlišné světy. Plným právem získal Khaled prestižní cenu Midem za nejlepší televizní program v oblasti world music.