Hýčkaný vetřelec
Nepřehlédnutelným jarním ptačím hlasem je "ku ku ku" - výrazný hlas kukačky obecné. Abychom byli přesní: pana kukačky, kukaččího samce. Kuká totiž jen on a označuje si takto svůj budoucí hnízdní revír a místo klání pro získání samice. Samičí hlasový projev je k slyšení velmi málo. Hlas jejího milostného rozpoložení je zcela jiný, tišší, znějící jako: "kli kli kli".
Pták, jehož hlasový projev zná každé malé dítě - kukačka nebo žežulka, žežulička. Pták, který zabydluje spoustu pohádek, říkadel a místního folklóru, je pro nás ve skutečnosti stále velkou neznámou.. Snad je to i tím, že důkladné a soustavné sledování konkrétních ptačích jedinců v určité lokalitě lze provádět jen s krajními obtížemi. Akční rádius a mobilní schopnost ptáků daleko přesahují možnosti nás lidí.
Teprve v poslední době je kukačce věnována větší a soustředěnější pozornost. Skupina norských vědců z univerzity v Trodheimu se věnuje výzkumu kukačky již několik let. Za oblast vhodnou pro výzkum jim byla doporučena lokalita v jihovýchodní části Moravy, kde se zkoumáním kukačky začali zabývat i čeští ornitologové a mohli tak spojit síly i prostředky.
Kukačka obecná (Cuculus canorus) je jediný u nás žijící zástupce ptačího řádu kukaček (Cuculiformes) a čeledi kukačkovitých (Cuculidae). Na celém světě žije asi 130 druhů kukaček.
Potrava kukačky je výhradně živočišná. Tvoří ji různí brouci, ale především housenky motýlů a můr. Kukačka se nevyhýbá ani těm chlupatým. Naopak jako jeden z mála hmyzožravých ptáků je vyhledává. Aby jí jejich ochrannými látkami opatřené chloupky neuškodily, má její žaludek silnou výstelku. Protože je v její potravě i spousta škodlivého hmyzu, je kukačka z lidského, úzce sobeckého hlediska, užitečná.
Kukačka je velká asi jako hrdlička. Zbarvením, především pruhovaným břichem i letovou siluetou s dlouhým ocasem, kukačka značně připomíná malého dravce krahujce. Existují dokonce teoretické úvahy, že tato podobnost je záměrná. Může pomoci kukačce znepokojováním budoucích ptačích hostitelů k snadnějšímu parazitování hnízd.
Kukačka obecná je pták přísně tažný. Samci přilétají do hnízdního teritoria v polovině dubna o něco dříve než samice a kukáním ho označují.
Podle lidové pověsti volání kukačky není ničím jiným než vyhrůžkou. "Kluku kluku" volá prý na svého někdejšího kamaráda dudka, který si od ní půjčil chocholku. Dudek odpovídá: "Už du, už du", aniž by to myslel nějak vážně, jak dokazuje kukaččina hlava, zůstávající dále bez chocholaté ozdoby.
Kukačka veškerou starost o svoje potomstvo přenechává jiným ptákům. Odborně se takové činnosti říká hnízdní parazitismus. Podle lidských měřítek je to vychytralost až popudlivá, že? Jenže příroda má na všechno svůj metr. Kukačka se i přes tyhle příživnické sklony kupodivu těší odedávna oblibě u lidí. Vždyť lidové označení žežulka, zní úplně něžně až mazlivě. Navíc jsme jí dovolili měřit čas. Kdo by neznal hodiny s kukačkou? Snad je tato oblíbenost kukačky vysvětlitelná také tím, že její kukání oznamuje definitivní příchod jara.
Strčit svoje vejce někomu jinému do hnízda a víc se o ně nestarat, je akt jen zdánlivě jednoduchý. Nejprve je třeba vybrat a obsadit vhodný revír, čili teritorium. Najít, vyhledat a vytipovat adepty pro budoucí pěstounství. Vypátrat jejich hnízdo, odhadnout správnou dobu pro snesení, aby se mládě z podvrženého vejce vylíhlo dříve než ta pravá. Podvržení provést skrytě, rychle a nepozorovaně. Přes veškerou opatrnost se nezdá být tento způsob hnízdní starostlivosti příliš účinný. S tím musí kukačka počítat a snést více vajec. Proto v průběhu hnízdní sezóny, což je u nás od května do července, snese 10 až 20 vajec. Opustit hostitelské hnízdo a vylétnout do světa je však dovoleno sotva jedné pětině mladých kukaček.
Nad životem kukačky, jejím způsobem reprodukce a problematikou vývoje mláďat se vznáší stále spousta otazníků a dosud zcela nebo jen málo objasněných záhad.
