Jiří z Poděbrad

Sám, jakoby ztracen uprostřed bitevní vřavy, hledí udivenýma očima na krveprolití kolem sebe. Právě u Lipan, v nedělním odpoledni 30. května 1434, vstoupil poprvé na scénu velkých dějin dědic rozsáhlých statků v Čechách i na Moravě, který nedávno dovršil čtrnáct let. Podle soudobých představ vhodný věk pro první bitvu.

Jiřího Poděbradského (*23. 4. 1420 – †22. 3. 1471) poznamenala lipanská zkušenost na celý život. Vojenskému řešení politických i náboženských sporů se snažil vyhýbat a raději volil diplomatické prostředky. Rozhodnost mu ale nechyběla. V případě nutnosti neváhal zdvihnout meč.

České království se už poněkolikáté ocitlo na prahu panovnické krize. Roku 1458 se českým králem stal právě Jiří z Poděbrad a brzy si vydobyl respekt. Od začátku své vlády se musel vyrovnávat s obtížným mezinárodně politickým postavením – výraznou většinou učené Evropy i domácími odpůrci byl považován za husitského kacíře a povýšence nízkého původu, který se zmocnil panovnického trůnu neprávem. Jeho převratné a v mnohém svou dobu předbíhající myšlenky nakonec nenašly pochopení a místo evropského sjednocení vedly k dlouholetému konfliktu.

Pořad věnovaný jedné z největších postav našich dějin není jen opakováním známých událostí a dat. Zamýšlí se nad významem, jaký měl český panovník v evropském kontextu, a uvádí na pravou míru řadu interpretací historie.