Problémy českého bankovnictví se vlekly prakticky až do konce devadesátých let. Jedním z vrcholů se stalo uvalení nucené správy na jednu z největší finančních institucí v tehdejší České republice – Investiční a poštovní banku. Ta vznikla koncem roku 1993 sloučením Investiční banky a Poštovní banky a částečně byla prodána v rámci kupónové privatizace, stát v ní však držel majoritní balík akcií. O svoji dominanci ale přišel, když se nezúčastnil navýšení základního jmění. Vláda Václava Klause se potom rozhodla odprodat státní podíl společnosti Nomura. Ta dále navýšila základní jmění banky a zároveň se snažila vyřešit problémy vyplývající z rozsáhlého portfolia obtížně vymahatelných úvěrů. Nomura převedla 46 procent akcií Investiční a poštovní banky na svoji dceřinou společnost Saluka Investments sídlící na Kajmanských ostrovech, aniž by přitom požádala o nutné povolení České národní banky. Vedení IPB se snažilo vší silou vyhnout nutnosti tvořit vyšší opravné položky. To se jim dařilo jen za cenu nestandardních operací, především přesouvání špatných úvěrů do společností vlastněných opět IPB. Problematické dění v bance naznačoval už audit z roku 1998, který upozornil i na potíže při oceňování hodnoty akcií. Kontrola České národní banky v následujícím roce jasně ukázala, že je potřeba zvýšit základní jmění banky, což valná hromada v listopadu 1999 také schválila. Jenže k navýšení nedošlo kvůli předběžnému opatření soudu na základě žaloby jednoho z minoritních akcionářů. Česká národní banka požadovala další ozdravné kroky, proti závěrům komplexní kontroly se ovšem IPB odvolala, i když její vedení zdůrazňovalo, že činí všechny kroky pro snížení úvěrového rizika a navýšení základního kapitálu. Česká národní banka se však obávala krachu IPB a od počátku roku 2000 zpracovávala různé scénáře převzetí banky jinými subjekty. Krach jedné z největších finančních institucí v zemi by podle jejích propočtů mohl znamenat pokles růstu hrubého domácího produktu v zemi o 2-4 %. V IPB přitom měli své účty nejenom tisíce občanů, ale také mnohé veřejnoprávní subjekty, města apod. I někteří hrdinové ve Vyprávěj měli v IPB své peníze. Vystrašení klienti provedli v týdnu od 12. června run na banku a hromadně vybírali své vklady. Situaci razantně ukončil zásah maskovaných příslušníků speciálních vojenských jednotek, kteří banku v pátek 16. června obsadili. Policisté přitom do budovy eskortovali i nuceného správce dosazeného Českou národní banky. Na základě předchozích jednání IPB nakonec získala za velmi výhodných podmínek ČSOB již tři dny po násilném obsazení banky. Vedení České národní banky tento spěch vysvětlil především snahou o udržení stability na finančním trhu. Celá zpolitizovaná kauza, kde na jedné straně stáli sociální demokraté obhajující dramatický zásah a na straně druhé občanští demokraté, ovšem vedla k sérii sporů státu se společností Nomura. Té se podařilo mj. přesvědčit mezinárodní arbitráž, že IPB nebyla poskytnuta taková podpora jako jiným subjektům na finančním trhu. Spory se ovšem vedly i o aktivity Nomury v IPB, především o prodej pivovarů Radegast a Prazdroj jihoafrické společnosti, při nichž došlo k některým podezřelým operacím. Události, U-2000-06-16, U-2000-06-17; ČT