Především v tehdejším Západním Německu (SRN) už naplno probíhala vlna Gorbymánie, takřka nekritického nadšení pro nového generálního tajemníka ÚV KSSS Michaila Gorbačova, který tak málo svým vystupováním připomínal papaláše z doby jeho předchůdce Leonida Iljiče Brežněva. Česká a slovenská veřejnost byla kvůli svým dlouholetým zkušenostem s představiteli sovětského aparátu značně střízlivější. Přesto však byla návštěva generálního tajemníka v Československu v dubnu 1987 očekávána se stopou naděje, že povede alespoň k určitým změnám v dosavadním politickém kurzu KSČ. Zejména bývalí reformní komunisté doufali, že zároveň dojde k určitému přehodnocení událostí v Československu v roce 1968. Výsledek však byl mnohem skromnější. I když Michail Gorbačov svým bezprostředním vystupováním získal jisté sympatie alespoň některých československých občanů, žádná obleva nebo politický obrat po jeho návštěvě nenásledoval. Na naléhání československé strany se Gorbačov vyhnul i problémové otázce sovětské okupace v srpnu 1968 a nepotvrdil spojitost své Přestavby s reformními idejemi roku 1968 v Československu. Sám se přitom přiklonil k personálním změnám ve vedení KSČ, které rozhodně neslibovaly nový politický kurz. Jasně to dokumentovalo nahrazení Gustáva Husáka na postu generálního tajemníka Miloušem Jakešem. Gorbačov tak jen potvrdil názory skeptiků, podle nichž přes všechnu novou rétoriku nedokázal jako generální tajemník ÚV KSSS překročit svůj stín. Na zásadní politický zvrat si tak českoslovenští občané museli ještě nějakou dobu počkat.Televizní noviny, TN-1987-04-09; ČST