Nástup nového generálního tajemníka ÚV Komunistické strany Sovětského svazu Michaila Gorbačova znamenal významný obrat i v mezinárodní politice. Již v roce 1985 se M. Gorbačov na neutrální půdě v Ženevě sešel s R. Reaganem. Šlo o první vzájemné oťukávání, které ale ukázalo, že přes velké rozdíly v postojích jsou oba státníci schopni vzájemně jednat. Další setkání M. S. Gorbačova a R. Reagana proběhlo v říjnu 1986 v islandské metropoli Reykjavíku. Tady už probíhala regulérní jednání, která se točila především kolem otázky snížení počtu jaderných zbraní. Hovořilo se zde o možnosti úplné likvidace raket středního doletu a vyřazení balistických raket v horizontu deseti let. Ronald Reagan uspěl i se svým požadavkem na omezení konvenčních sil Varšavské smlouvy v Evropě. Jednání se nakonec zadrhlo na sporu o americký program tzv. strategické obranné iniciativy. M. S. Gorbačov totiž svůj souhlas se smlouvou o odzbrojení podmínil zastavením tohoto programu. To ovšem Ronald Reagan jednoznačně odmítl a nabídl sovětskému partnerovi pouze výměnu informací z výzkumných prací v rámci strategické obranné iniciativy. Gorbačovovi podobný ústupek nestačil, a tak s napětím očekávané jednání skončilo bez hmatatelného výsledku. Nicméně setkání v Reykjavíku bylo počátkem jednání, na jejichž konci bylo mimo jiné podepsání smlouvy START obsahující praktické kroky v jaderném odzbrojení. Ronald Reagan se ukázal jako velmi tvrdý vyjednavač, který se pevně držel svého plánu strategické obranné iniciativy, Michail S. Gorbačov si byl přitom dobře vědom své slabší pozice dané ekonomickými problémy Sovětského svazu. Tento poměr sil se pak ještě jasněji projevil v dalších jednáních obou politiků v letech 1987-1988.Cesty k míru; ČST