Karel Gott byl nepochybně v sedmdesátých a osmdesátých letech největší stálicí české populární hudby. Anketu o nejpopulárnějšího zpěváka Zlatý slavík vyhrál v letech 1964-66, 1968-81, 1983-84 a 1989-1990. V osmdesátých letech sice jeho monopol narušoval jak nástup nových slovenských hvězd (Miroslav Žbirka, Peter Nagy), tak někteří mladší zpěváci z českých zemí (Dalibor Janda), ale „Božský Karel“ pořád patřil k absolutní špičce. Jeho vánoční koncerty v Lucerně zůstávaly doslova legendární a zpěvák nenechal projít snad ani jediný rok bez vydání nového alba písní, z nichž mnohé se staly opravdovými superhity. Vedle Československa hojně natáčel i desky v Německu a to především v jeho západní části. Např. v roce 1985 nahrál tři alba, z toho dvě v němčině. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let koketoval zpěvák s emigrací do tehdejšího Západního Německa, kde byl nesmírně populární, a jeho možný odchod za hranice dokonce řešil i tehdejší první tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. V sedmdesátých letech byl však již vnímán jako loajální umělec, který ovšem mohl poměrně běžně vyjíždět i na Západ, kde v této době nazpíval například legendární úvodní píseň k seriálu Včelka Mája. Když vypukla kampaň proti Chartě 77, Karel Gott byl umělcem předčítajícím prohlášení tzv. Anticharty v pražském Divadle hudby. Ve svých písních však žádné explicitní ideologické motivy nepoužíval. Již v roce 1977 mu byl udělen titul zasloužilý umělec a o osm let později se v předvečer 1. máje dočkal i udělení titulu národní umělec, za „výrazný a osobitý podíl na rozvoji zábavné hudby a její reprezentaci doma i v zahraničí“. Spolu s ním stejný titul převzali například básník a dlouholetý ředitel nakladatelství Jan Pilař nebo herec Miloš Kopecký, jehož domácí popularita si se slávou mnohonásobného Zlatého slavíka nezadala. Karel Gott si titulu národního umělce mimořádně cenil a zdůrazňoval jeho oprávněnost. Těžko se dá přitom popřít, že byl skutečně v osmdesátých letech jedním z nejpopulárnějších a nejoceňovanějších českých umělců mající nezanedbatelnou popularitu i v cizině. Titul národního umělce byl snad i dostatečnou náplastí na skutečnost, že zpěvák již podruhé prohrál v anketě Zlatý slavík se slovenským soupeřem – v roce 1985 se jednalo o Petera Nagye.Televizní noviny, TN-1984-04-30; Aktuality, A-1985-04-30; Televizní klub mladých; ČST