Skutečnou demonstrací vlivu seriálové televizní kultury na společnost se stal televizní seriál Rozpaky kuchaře Svatopluka uvedený v roce 1985, v němž hlavní roli kuchaře Svatopluka Kuřátka ztvárnil Josef Dvořák. Cyklus komedií vytvořený osvědčeným scenáristou Jaroslavem Dietlem využíval princip tzv. kinoautomatu, s nímž Československo slavilo velký úspěch na Světové výstavě Expo 1967 v Montrealu. V principu šlo o interaktivní film, do jehož děje mohli diváci zasahovat svým hlasováním. Zatímco v kinoautomatu, jak ho vyvinul Radúz Činčera, hlasovali diváci přímo v sále, v seriálu Rozpaky kuchaře Svatopluka byl tento princip výrazně rozšířen – hlasovat mohli všichni diváci televize pomocí vypínání a zapínání světla. V elektrárnách pak sledovali pokles spotřeby energie a podle toho rozhodovali o dalším díle. Televize vysílala impozantní záběry, jak se zhasínají a rozsvěcují celá obrovská sídliště. Zároveň ovšem probíhalo i hlasování v sále v televizním studiu a moderátor, kterým byl opět Josef Dvořák, se vyptával jednotlivých hlasujících na důvody jejich volby. Stejně jako v případě původního kinoautomatu, i v příbězích kuchaře Svatopluka Kuřátka byl scénář vytvořen tak, aby se děj jednotlivých variant rychle zase sjednotil. Volba tak ve skutečnosti byla dost iluzorní. Přesto diváci nadšeně rozsvěceli a zhasínali a snažili se tak ovlivnit vývoj cyklu. Bezpochyby se zapojila i většina hrdinů našeho seriálu.Rozpaky kuchaře Svatopluka: Omáčka; ČST